Pevné boty, mapa, kompas, orientační smysl. To jsou čtyři nejdůležitější
potřeby při pěších výletech v Lake District a nejenom tam.
Kdo dokáže zabloudit s českou turistickou mapou na tuzemských značených cestách,
má v Lake District smůlu. Zde jsou Public Footpath, případně Public Bridleway, a je na vás, abyste
si zjistili, zda cesta po které už půl hodiny šlapete je opravdu Public Footpath nebo
jenom ovcemi vyšlapaná stezka; turistické značky neexistují.
Častou činností je přelézání suchých kamenných zdí, které ohrazují
jednotlivá pastviště a mají často výšku přes dva metry. To je docela dobrá
indikace správné cesty. Pokud totiž narazíte na nějaké schody, placaté šutry přes
které se na zeď nechá vylézt a podobně, je velice pravděpodobné, že jdete dobře.
Nebo že alespoň jdete po veřejné cestě, i když to není ta správná.
Mapu většinou koupíte v každém knihkupectví, všechna větší městečka mají
turistická střediska. Ale rozhodně mapu potřebujete, čím podrobnější, tím
lepší. Doporučuji řadu Outdoor Leisure v měřítku 1:25000. A při
plánování cesty se dívejte na vrstevnice. Ve výškových poměrech Lake District je to
jeden z nejdůležitějších údajů na mapě!
Napít se lze ve vyšších polohách bez obav z jakéhokoliv potůčku.
Táboření mimo kempy je v Anglii zakázáno, kromě toho je většina pozemků soukromých.
Nic vám ovšem nebrání dohodnout se s vlastníkem pozemku na tom, že u něj budete
tábořit.