Stalo se již tradicí, že se počátkem května v Greifswaldské zátoce setkávají čeští majitelé plachetnic z marín na jižním Baltu, aby zahájili jachtařskou sezónu. Z důvodu, na který si už nikdo nevzpomíná, si začali říkat Baltské krysy.
Letošní setkání Baltských krys bylo naplánováno na sobotu 6. května 2017 a mělo se odehrávat na ostrově Ruden, čtyři míle severně od Peenemünde.
Německé úřady ovšem vloni na jaře přístav na ostrově uzavřely, a ačkoliv slibují jeho opravu, jedinou stavební aktivitou zatím bylo naházení betonových ježků do vjezdu mezi vlnolamy. Setkání se tedy muselo přesunout do malého rybářského přístavu Thiessow na jihovýchodě ostrova Rujány, kde bylo v minulých letech, aby se nakonec vlivem okolností konalo úplně jinde.
Dorazili jsme do Greifswaldu na Drahou už ve středu večer, ale ve čtvrtek od rána fičel severovýchodní vítr o rychlosti přes 40 uzlů, padal nepříjemný studený déšť, teplota byla kolem pěti nad nulou a u Sassnitz hlásili výšku vlny skoro tři metry.
Do takového počasí nemělo smysl vyplouvat, takže jsme celý den věnovali údržbě lodi a pozorování stoupající výšky hladiny. Vítr hnal vodu z moře do řeky Ryck tak intenzivně, že zaplavila louky na dolním toku, zdvihla plovoucí mola v maríně téměř do úrovně pevných můstků a zalila část nábřeží v centru města.
V restaurační lodi Pomeria, kam jsme zašli na večeři, hučela kamna naplno, a i tak bylo příjemné, když nám obsluha ještě půjčila slabou deku. Takhle odporné počasí počátkem května jsem na Baltu naposledy zažil před sedmi lety při návratu z Osla. Se soumrakem naštěstí vítr zeslábl a voda začala pomalu klesat.
Flotila českých plachetnic v městské maríně v Greifswaldu před měsícem rozrostla na dvojnásobek, když k Drahé přibyla plachetnice od Avar Yacht A25 v kýlové verzi jménem Teatime. Ta letos definitivně opustila české přehradní nádrže a její majitel při té příležitosti zjistil, že stání v německém přístavu u moře ho na sezónu vyjde přibližně o tisícovku levněji než stání v maríně na Orlické přehradě.
V pátek dopoledne přestalo pršet, i severovýchodní vítr zeslábl na přijatelných 25 uzlů v nárazech, a tak jsme po poledni vypluli a zamířili přes Greifswaldskou zátoku na sever. Plavba ostře proti větru ukázala, že kýlová Teatime dokáže stoupat o pár stupňů lépe než o dvě stopy delší ploutvová Drahá. Také se zdála o trošku rychlejší, ale to bylo možná způsobené jenom tím, že zatím nemá na hlavní plachtě všechny refy, neboť je na Orlíku nepotřebovala.
Po třech hodinách relativně klidné plavby jsme se dostali na závětrnou stranu ostrova Vilm, ležícího necelé dvě míle před Lauterbachem.
Tento malý ostrůvek dostal jméno podle původních jilmových porostů a už před válkou byl prohlášen za chráněné území. Po válce si ho vybrali k rekreaci představitelé strany a vlády NDR, jachtaři tam tedy přistávat nesměli, a dnes je ostrov rezervací, takže zákaz platí stále. Návštěvu lze uskutečnit pouze v organizované skupině s placeným průvodcem, ale prý stojí za to. Zdejší smíšené lesy jsou už dvě stě let chráněny a žije v nich trvale přes dvacet druhů ptáků, jako je třeba morčák velký nebo husice liščí, v zimě v dutinách stromů přezimuje obrovská kolonie netopýrů a na pobřeží se v hojném počtu vyskytuje malý původně severoamerický krab Rhithropanopeus harrisii.
Za ostrovem bylo nutné chvilku křižovat, abychom si nastoupali k vjezdu do přístavu Lauterbach, a po pár desítkách minut jsme vyvázali Teatime i Drahou vedle dalšího účastníka zítřejšího srazu, plachetnice Red Wolf.
Následující: Z Lauterbachu do Neuhofu