Poloha: 54°8'1"N, 13°46'11"E
Od roku 1936, kdy Říšské ministerstvo letectví koupilo ostrov Usedom od města
Wolgast, bylo v Peenemünde armádní výzkumné
středisko.
Že v něm Wernher von Braun vyvíjel rakety V-2, známé z demolice velké
části Londýna a Antverp, jejichž navigační systém dostal Američany až na Měsíc,
ví každý. Už méně se ví, že se tady vyvíjely i německé radary, radiové systémy
noční navigace, jejichž zbytky dodnes stojí uprostřed Greifswaldské zátoky, a
byl zde prý uveden do provozu i první kamerový systém.
Moc památek na tuhle zajímavou dobu se ovšem v Peenemünde nedochovalo. Při britském náletu
v roce 1943 sice k žádnému zásadnímu poškození střediska nedošlo, protože
většina svržených bomb spadla na ruské válečné zajatce v místním pracovním
táboře, ale když v květnu 1945 obsadila Peenemünde Rudá armáda, bylo hůř.
Přeživší zajatce z pracovního tábora odvezla do lágrů na Sibiři, velkou část
objektů demontovala a nalezenou dokumentaci odvezla k pozdějšímu využití (díky
tomu Sovětský svaz vyráběl například balistické rakety SS-1 SCUD, které v roce
1990 střílel Irák na Izrael; byly to přímé pokračovatelky von Braunových raket
V-2).
Po válce byla v Peenemünde zřízena základna pro sovětskou válečnou flotilu
a pro Pobřežní stráž NDR a v okolí byla střelnice a vojenský polygon. Veškerý
přístup byl zakázán a každé přiblížení se považovalo za pokus o špionáž.
Od roku 1991 je v prostorách bývalé elektrárny a vojenské základny
Peenemünde otevřeno
Historicko-technické informační centrum, ve kterém si můžete prohlédnout německé
střely s plochou dráhou letu V-1, balistické rakety V-2 a několik filmů o jejich
výrobě a vývoji, ale hlavně je zde rozsáhlá expozice modernější raketové a
letecké techniky, kterou většinou tvoří pozůstatky po sovětském okupačním
vojsku.
Jachtaři by měli věnovat pozornost například kontaktní mině z roku 1943,
protože stovky se jich stále ještě povalují na dně Baltu, a raketovému člunu
sovětského námořnictva typu 1241 (v kódu NATO byl označován jako Tarantul 1)
z roku 1986, protože se smí dovnitř.
Sovětská raketonosná dieselelektrická ponorka, která
vyvázaná u nábřeží v
Peenemünde, není součástí muzea a musí se na ni platit
vstupné zvlášť. Tato třída ponorek (NATO ji označovalo Juliett) se vyráběla v
šedesátých letech. Ponorky nesly na palubě řízené střely s nukleární hlavicí a
jejich hlavním bojovým úkolem měl být jaderný útok na USA. Celkem jich bylo
vyrobeno 16 a poslední z nich byly vyřazeny z provozu v roce 1994.
Vystavená ponorka měla v sovětském námořnictvu
označení K-24, byla uvedena do provozu v roce 1965 a vyřazena z bojové služby v
roce 1994.
Jako protiklad k těmto militaristickým atrakcím se zdá být zdejší muzeum hraček.
Není to ovšem tak úplně pravda, řada z vystavených exponátů určitě také vojenské
nadšence nadchne.
Marina Peenemünde
Při návštěvě Peenemünde je nejlepší přistát v malém přístavu zdejšího
jachtařského klubu Marine Regatta Verein Stützpunkt Peenemünde 1990 e.V. na jižní straně města, naproti marině Kröslin.
Klub má asi 35 členů a tomu odpovídá i velikost přístavu. S lodí delší než 13
metrů musíte stát na vnější straně mola a s menší je třeba dávat pozor
v přístavu na hloubku. U břehu je velice mělko a dvoumetrová izobata vede téměř
prostředkem mariny. U mola kotví i flotila otevřených kutrů ZK 10, se kterými
klub pořádá každoroční regatu kolem ostrova Ruden.
Vjezd není nijak znakován, od bóje číslo 16 v plavební dráze se prostě pluje
kurzem 50o mezi první dvě dalby u vjezdu do přístavu. Na mole jsou
elektropřípojky i možnost dotankování vody, zázemí klubu pak nabízí v nově
postavené hale sprchy, umývárny a toalety se vstupem na číselný kód. Sprcha se
spouští vhozením zakoupeného žetonu do automatu a teče 4 minuty.
Vzhledem k množství létajícího hmyzu, který se vyskytuje v okolních rákosištích,
doporučuji zavírat večer kajutu a mít na palubě nějaký účinný hmyzovrah.
Článek vyšel v časopisu Yacht 6/2011
Ceny v roce 2009: Loď s délkou 36 stop 11€ za noc, sprcha 1€
Moje návštěva: 20.5.2009 (Plavba
kolem Rujány)
Poslední aktualizace: 1.6.2011