Ze Skagenu do Norska

Plavba pod polární kruh na plachetnici BAGATELA, 21.6. až 6.7.2013

Plavba do NorskaVe středu 26. června 2013 Jarda šikovně přetransformoval zbytek guláše od včerejší večeře na gulášovou polévku k snídani a v půl deváté ráno vyrážíme ze Skagenu.
Je zataženo, ale neprší, ačkoliv by podle dvou ze tří včerejších předpovědí počasí pršet mělo, a fouká severní vítr, takže podle pobřeží na sever až k mysu Skagen proti němu plujeme na motor.

Kus nad mysem pak vytahujeme hlavní plachtu s kosatkou a na větrného autopilota míříme na západ k Severnímu moři.

Plavba do NorskaV nevelké vzdálenosti nás minul dánský trojstěžník Georg Stage z roku 1934, který se vracel z Islandu do dánského Aarhusu na start závodů Tall Ship Races 2013 (v prvním závodu doplul na 3. a v druhém na 7. místě ve třídě A); vždycky mě to hrozně potěší, když na moři místo hnusných kontejnerových oblud potkám takovouhle starou krásku.

Tlakoměr padá o 5mb za hodinu a pěkně se ochladilo.
Pálí mě v krku a tak preventivně cucám Septolete a začínám se tepleji oblékat do služeb. Krátce po poledni už od severu fouká přes 25 uzlů a vítr stále sílí, jedeme ostře proti němu a dvoumetrovým vlnám rychlostí přes 6 uzlů směrem ke Kristiandsandu a užíváme si konečně parádní jachting; úplně jsem v tom čardáši zapomněl, že mě bolí v krku.

Plavba do NorskaBohužel za soumraku vítr padá na trojku a točí se trochu k západu a když se v noci snažíme křižovat k pobřeží, záznam naší trasy na mapě připomíná stopu opilého šneka.
Ve vlnách se Bagatela chová moc sympaticky, je to holandská konstrukce Van de Stadt, ale stoupavost proti větru má bohužel zatraceně mizernou a tak ve čtvrtek v pět ráno zase startujeme motor.

Přestalo pršet, po pravoboku se pod břidlicově šedou oblohou objevilo norské pobřeží a ze Severního moře se přímo proti nám valí vysoké mrtvé vlny. Po odpoledním a do jisté míry i nočním zmatku ve službách u kormidla se zase vše vrací do normálu, vařím k snídani polévku a pak nastupuji na dopolední hlídku od 9:00.

Plavba do NorskaPřed polednem se vítr stočil na východní a vylezlo sluníčko.
Chcípáme motor, vytahujeme genu podepřenou spinakrbaumem, v sílícím větru se ženeme rychlostí přes 7 uzlů a několika halzami postupujeme kolem norského pobřeží k severozápadu. Vítr se stáčí na jihovýchod a byla by to nádhera, kdyby nám takhle ještě dva až tři dny vydržel.

Plavba do NorskaBohužel nevydržel; večer zeslábl a protože nemáme čas se tady poflakovat rychlostí pod 3 uzly, opět startujeme Perkinse.
Na Atlantiku asi byla nějaká čina, od severozápadu stále chodí dvoumetrové mrtvé vlny a nad pobřežím leje jako z konve.

 V pátek nastupuji službu v jednu po půlnoci.
Stále jedeme na motor a stále chodí mrtvé vlny od severozápadu, jenže teď se dostáváme do mělčích vod u pobřeží a jak hloubka klesne pod 100 metrů, začíná moře připomínat oraniště a lítáme na něm jak hrášek na bubnu. Po půl hodině kormidlování na mne zezadu zaútočil rybářský trawler; opravdu nevím jak bych se mu měl uhnout, když mu to jede třikrát rychleji než nám.

Plavba do NorskaPři mé další službě v pět se pak z pobřeží začal táhnout smrad, jako kdyby všichni Vikingové na břehu začali vyvážet žumpu, jinak se nic nezměnilo: Klidné moře, nafting, mrtvé vlny do dvou metrů a na nich kočičí tlapky věštící vítr od severu, tedy ten pro nás nejblbější.

Nakonec se trolové smilovali a dopoledne otočili vítr na jihovýchodní čtyřku přesně v okamžiku, kdy jsme se před Stavangerem měli rozhodnout, zda budeme dál pokračovat po moři nebo vnitřkem.
Okamžitě šla na stěžeň gena a kurzem 340° postupujeme volným mořem. V poledne, přesně týden po vyplutí, máme za sebou 578 námořních mil s jednou 21 hodin dlouhou zastávkou ve Skagenu a jedeme rychlostí 6 uzlů na sever.

Plavba do NorskaOdpoledne zaplouváme za vnější hradbu ostrovů a na relativně klidné vodě plachtíme skérami. Svítí slunce, fouká krásná jižní čtyřka, jedeme jenom na kosatku rychlostí přes 5 uzlů, večeříme španělské ptáčky s rýží, prostě nádherný rekreační jachting.

Jsme už přibližně 6° pod polárním kruhem, na kopcích na pobřeží ještě leží závěje sněhu a opravdu se ochlazuje. Pod flanelovou košili už si beru tričko s dlouhým rukávem místo krátkého, slabé ponožky na noc vyměním za tlustší vlněné a v lodním pytli jsem vyhrabal i svetr, ale ten snad ještě nebudu potřebovat.

Plavba do NorskaNoční hlídka vůbec nezačala dobře.
I když vždycky na počátku plavby všechny lidi na lodi upozorňuji, že když s nimi při buzení hovořím, neznamená to, že jsem vzhůru, že musím začít vstávat, aby měli jistotu, Standa na to zapomněl. Takže odběhl od kormidla, zavolal na mne, já mu odpověděl a tím to skončilo.
Vzbudil jsem se až po chvíli, když mnou kapitán lomcoval a pořvával na mne různými nevybíravými slovy, zda už laskavě budu vstávat a něco dělat.
Mrknul jsem na hodinky, zjistil že už čtvrt hodiny mám stát u kormidla, a vyletěl jak hasič při poplachu. Košili, tlusté ponožky, džíny, šturmáky, na svetr kašlu, bundu, plastové děravé crooksy a hurá na palubu. Jejda, leje jako z konve!

 Plavba do NorskaNaježený výraz a drsný slovník mne okamžitě odradily od toho, abych zmrzlého a promoklého kapitána požádal o dalších pár minut u kormidla, že se dojdu přezout do holinek, no a když se Standa za chvilku v suchu a v teple trochu uklidnil, už to bylo stejně jedno; ponožky byly durch. Lilo tak intenzivně, že pár set metrů vzdálená navigační světla občas mizela v záclonách deště a já většinu času vůbec neměl tušení kam jedu. Pokud jsem viděl světla, plul jsem na ně, jakmile zmizela za vodní clonou, držel jsem kurz podle kompasu a modlil se, aby ty špagáty vody padající z oblohy zase trochu zřídly.

Plavba do NorskaVe dvě se vyhrabal z pelechu Pavel, co měl hlídku po mě, ale nakonec jsme se domluvili že bude mnohem jednodušší, když u kormidla zůstanu, protože mám o něco nepromokavější bundu, a Pavel bude sledovat navigační počítač, říkat mi, kam mám plout a zásobovat mě horkým čajem.
Díky tomu jsem se bez problémů strefil do vstupu úzkého fjordu u vesničky Klokkarvik a naše spolupráce se osvědčila tak skvěle, že jsme ve tři nechali spát kapitána, o hodinu později, to jsme míjeli vjezd do fjordu k Bergenu, nechali spát i Jardu a pak zase začala moje další plánovaná služba. Po pěti hodinách za kormidlem jsem slezl do kajuty zmrzlej jako preclík.
Když jsem své tlusté vlněné ponožky vyždímal do záchodu, musel jsem ho potom vypumpovat, a džíny mi pod šturmákama natáhly vodu až ke kolenům.

Plavba do NorskaDalší služba mi začala v devět ráno.
Všude kolem nás prší, jen nad námi je v mracích díra kterou svítí slunce a tak na sobě suším promoklé oblečení. V poledne jedeme už osmý den a máme za sebou 700 mil plavby.

Dnešní pobřeží fjordů je mnohem divočejší a opuštěnější než to včerejší.
Skály většinou spadají kolmo do vody, pouze místy je na pobřeží prostor na silničku či domek a každou chvilku padá z kopců vodopád, který se nedá vyfotit, protože buď se vejde do hledáčku jenom kousek, nebo je kopec tak vysokánský, že i největší vodopády vypadají jen jako slabá bílá nitka a při ukazování fotek pak musím vysvětlovat, co to na nich vlastně je.

Plavba do NorskaV půl sedmé večer přistáváme u trajektového mola v osadě Buskøy na ostrově Buskøyna, kterou pilot od Imraye popisuje jako "pitoreskní rybářský přístav" s možností tankování nafty. Čaroděj Mrakoplaš v jedné Pratchettově knize vykládá výraz "pitoreskní vesnice" jako "zimnicí prolezlá a rozpadávající se".
No, čert ví jak to tu s tou zimnicí bylo. Na břehu jsme nepotkali ani človíčka, ačkoliv některé domy byly odemčené, a uprostřed rybářského mola stál před otevřenou zámečnickou dílnou autogen a vedle ležela elektrická vrtačka, zapojená do prodlužovačky. Některé objekty se rozpadávaly, to je fakt.
A nikde nebyl vidět žádný čerpací stojan, ačkoliv na skále nad přístavem stála velikánská cisterna s nápisem Shell. Když jsme šli po trubce, co z ní vedla, skončili jsme zase u našeho trajektového mola, kde z dřevěné budky opravdu trčela hadice s jakousi kovovou koncovkou; trajekt tam asi natankovat může, ale hrdlo naší nádrže mělo zhruba třetinový průměr.

Po půl hodině hledání, během které jsme nepotkali ani živáčka, to vzdáváme, plachtíme kolem ostrovů Lammetu a Atløyna dál na sever do Dalsfjordu a pár minut před desátou večer přistáváme v jachtařském bazénu v přístavu Askvoll. Čerpací stanici tady mají, právě zavřela.

Předchozí: Úvod Následující: Z Askvollu do Ålesundu

Nahoru ^

Creative Commons License
Miroslav Jaroš
Praha 8
Kontakt: Elektronická pošta, telefon 603 449 974
www.miroslavjaros.cz