V neděli ráno nás budí řev vodního ptactva a dítěte, které lítá po břehu a
zakopává o vyvazovací lana.
Bušek se moc nevyspal, protože se polovinu noci pokoušel umlátit komára, pištícího
v naší kajutě. Proto rozhodujeme, že u nás na zádi bude použití chemických zbraní
proti krvelačným poletujícím breberkám povoleno. Mamuta s Ivou ať si ty potvory
klidně sežerou i s jejich zásadama.
Také si Bušek Mamutovi stěžuje, že se Iva začala hemžit brzy ráno a tím ho
vzbudila. Iva s Mamutem toto obvinění odmítají. Během hádky připravujeme snídani
a kolem deváté odplouváme na další průzkum oblasti Princenhofu.
Na pravé straně se otevírá úzký kanálek, který by podle mapy měl být průjezdný
až ke střednímu jezeru.
Zatáčím do něj, kanálek se zakrátko rozšiřuje do malého jezírka, z něj vede další
kanálek, který se zužuje, zužuje, pak se zatáčí...a proti nám jede loď. Mamut
se sice nejdříve snažil hlásit jak daleko máme ještě k pravému břehu (protože
kormidelní kolo je na levé straně lodi a na pravobok není přes kajutu vidět),
ale když málem zůstal viset na jedné z větví, která naší lodi nepovolila
včas, hlásí že bok dře o břeh a vylézá na střechu kormidelny. Protijedoucí loď
to řeší podobně, takže se úspěšně míjíme a dokonce mezi námi zůstává necelý metr
volné vody.
Posádka ometá listí a housenky z palub a střech a já předávám kormidlo Mamutovi.
V tom okamžiku se kanál rozšiřuje, takže s bandou holandských pionýrů, kteří na
těch kánoích sedí pravděpodobně poprvé v životě, se naše plavidlo míjí zcela bez
problémů.
Znovu proplouváme pod mostem Hooidambrug a plujeme k Drachtenu. Na mapě není
v Drachtenu vyznačeno žádné kotviště, ale je tam namalovaný jachtařský přístav.
Vplouváme do něj, velice šikovně přistáváme u můstku a chceme se jít podívat do
města. Okamžitě nás vyhazuje jakýsi pán se psem a odkazuje nás kus zpět, do obchodního
přístavu, kde je prý placené kotviště.
Tak moc tedy Drachten vidět nemusíme, stejně o něm v průvodci není žádná zmínka,
a tak pokračujeme v plavbě na sever.
V Opeinde jsou tři mosty, které nejsou zvedací. Podle mapy je jejich výška
3,35metru, takže máme skoro metr rezervu.
v Eastermaru je most zvedací a je to první most, za který musíme platit. Na mostě
je cedule s otevírací dobou a cenou 50 centů za průjezd. Když mostař most zvedne,
spustí k nám dřevák přivázaný na provázku, hodíme do něj peníz a jedeme dál. Potvrzení
se nevydává.
Bušek chtěl celou akci nafilmovat, ale jakmile se začal most zvedat, došla mu
baterie v kameře.
O kus dál nalézáme na břehu celkem širokého kanálu příhodné kotviště. Trénujeme
přistávání a filmujeme, jak se nám to nevede. Kormidlo mám tentokrát já a uznávám,
že včera večer jsem se Buškovi posmíval zbytečně.
Na pravobok není vidět, takže buď loď srovnám s břehem ještě metr od břehu a odfoukne
mě vítr, nebo přistávám moc našikmo a nestačí mi skoro celé kotviště. Opravdu
to není taková legrace, jak to vypadalo, když jsme se koukali na lidi, kteří
to umí.
Taky je potřeba dávat pozor na ukazatel kormidla. Když si člověk pozor nedá, zjistí
že je kormidlo nastavené špatně až v okamžiku, kdy už loď jede tam, kam nemá.
O to hůř se s ní potom manévruje.
Celé odpoledne si brbláme po kanálu, pozorujeme okolní pastviny, které jsou
většinou pod námi, větrné mlýny, které jsou většinou pumpy (a jenom pro okrasu,
žádný mlýn se netočí a vodu pumpují elektrická čerpadla) a trefujeme se pod úzké
a nízké nezvedací mosty.
Před šestou hodinou večerní přistáváme v Kollumu a rozhodujeme se, že půjdeme
na večeři.
Původně jsme totiž plánovali, že snídani a jedno jídlo vytvoříme z vlastních zásob
a na jedno jídlo půjdeme do restaurace. Včera jsme ovšem k obědu dojedli cestovní
zbytky a večer kolem nás žádná restaurace nebyla, dneska se oběd také odbyl a
tak jdeme vyzkoušet holandskou kuchyni.
V první restauraci, kterou potkáváme, mají vyvěšený jídelní lístek. Je v domorodém
nářečí, takže ani nepoznáme co je polévka, co je salát a co je hlavní jídlo. Co
se ale poznat dá, to jsou ceny. 21€ za jedno jídlo neznámého původu a obsahu se
nám zdá moc.
Zkoušíme tedy nalézt restauraci, která by měla vyvěšený jídelní lístek v nějaké
civilizované řeči.
Restaurací nacházíme několik, ale jídelní lístek nemá venku vyvěšený žádná.
Kromě nějaké holandské obdoby McDonalda, proti které se bouřím.
Po hodině bloudění narážíme na italskou restauraci, která sice také nemá vyvěšený
jídelní lístek venku, ale zato oknem vidíme, jak se tam za pultem točí gyros.
Domnívali jsme se, že tohle jídlo na jídelním lístku poznáme, a vrazili
dovnitř. Chyba.
Kromě pizzy poznáváme na lístku jediné jídlo.
Takže si ve Frísku, v italské restauraci, objednáváme kebab.
<< SobotaPondělí >>