V neděli dopoledne bezvětří pokračovalo, ale alespoň občas vysvitlo mezi mraky slunce. Okolní rákosiště a zelené pastviny vždy rázem vypadaly mnohem přívětivěji a manželky kapitánů si v takových chvílích dokonce přestávaly stěžovat na zimu.
Po obědě jsme se tedy s Drahou, Second Love a Teatime přesunuli na motor pět mil východně do Stahlbrode.
Zdejší marína je nejlevnější v širokém okolí. Platí se 1€ za metr délky lodi a například velikánský filet z candáta s opečeným bramborem a spoustou zeleniny stál v přístavní restauraci neuvěřitelných 10€.
Přístav tvoří dva bazény.
Starý mělký severní je určený pro rybáře a domorodce, nemá ani osvětlený vjezd, stojí se tady mezi kůly a návštěvníci sem mohou jen po dohodě se správcovou přístavu.
Nový jižní bazén má hloubku 3-4 metry, v noci je vyznačen svítícími vjezdovými bójemi a stojí se zde buď podélně u nábřeží, nebo systémem kotevní bóje – břeh.
Je nutné zdůraznit, že na kotevní bóji je třeba použít opravdu hodně dlouhé vyvazovací lano.
K dispozici je skluz, šestitunový jeřáb a čerpací stanice.
Název městečka Stahlbrode pochází z dob slovanského osídlení zdejší oblasti. Původně zněl Starbrode a znamená vlastně Starý Brod.
Kromě hřbitovní kaple zde nejsou žádné turistické atrakce, ale je to klasické upravené německé městečko, ze kterého každých dvacet minut vyplouvá trajekt na
Rujánu. Tomu je nutné dávat za plavby přednost.
A od rybářů se tady dají ráno výhodně nakoupit čerstvé ryby; v době naší návštěvy stála jedna hornfisch neboli jehlice rohozobá 2€ za kus. Sice vypadá divně, protože má zelené kosti, ale ryba je to výtečná.
V pondělí ráno se vrátil severovýchodní vítr a s ním bohužel i zima a déšť. Vypluli jsme krátce po osmé hodině a užili si opravdu parádní jachting, když jenom na mírně zrefovanou genu Drahá uháněla ostře proti větru rychlostí přes šest uzlů.
Za necelé dvě hodiny se nám i Teatime podařilo doplout zpět do Wieku pár minut před otevřením mostu v 11 hodin, takže v poledne byly obě lodě zpět v domovské maríně v Greifswaldu.
Na Baltu umí být v květnu moc krásně, všechny předchozí ročníky setkání Baltských krys probíhaly v teplém a slunečném počasí. Letos to prostě nevyšlo, ale jako takový krátký trénink na plavbu v polárních oblastech, kterou plánuji na příští rok, to nebylo k zahození.
Článek vyšel v časopisu Yacht 7-8/2017
Předcházející: Z Lauterbachu do Neuhofu