Holandsko na lodi

Sneek - Pronájem lodi - Učíme se řídit - Plavba přes Princenhof na Wijde Ee

Yachtcharter Sneek, Holandsko V sobotu krátce po osmé hodině ranní přijíždíme do města Sneek a poměrně rychle nalézáme loděnici společnosti Yachtcharter Sneek. Nad placatou krajinou fučí ledový severozápadní vítr, chvílemi sprchne a počasí vypadá, jako kdyby za hodinu mělo začít sněžit. Bušek přesto optimisticky tvrdí, že podle tvaru mraků, směru větru a satelitních snímků ze včerejška si myslí, že se odpoledne udělá hezky.
Loď máme vyzvednout až v deset. Snažíme se zabít čas prohlídkou pobřeží kanálu Houkesloot. Výsledkem hodinové prohlídky jsou promočené boty, jektající zuby a zjištění, že po tom kanálu jezdí zatraceně moc lodí.
Když se po deváté hodině začínají k loděnici sjíždět Němci a hemžit se na můstcích, rozhodujeme se, že už je skoro deset a že si pro tu loď půjdeme taky.

Motortjalk Bachraté, 10 metrů dlouhé plavidlo které jsme si pronajali, se nazývá Stânfries XX.
Na první pohled není nejmladší, lehce se naklání na levou stranu (což nějaký čas chybně přičítáme nevhodnému uložení piva, minerálek a Mamuta) a po vstupu na palubu dává nos tušit, že tahle loď tráví dost času ve vlhku a že hodně dlouho taky tráví vlhko v ní. Vypadá celkem útulně, jenom se s Mamutem každou chvilku praštíme do hlavy o strop.

Motortjalk V přídi je dvojlůžko, na které se nastěhoval Mamut s Ivou. Dvojlůžko pokračuje po obou stranách lavicemi, na kterých by se také dalo spát. Do skříněk pod lavice a za opěradla se vejde strašná spousta věcí. Mezi lavicemi je stůl.

Na pravoboku následuje dřez s tekoucí teplou a studenou vodou, pod ním jsou skřínky s nádobím a dále k zádi je šatní skříň, do které se skoro nic nevejde.
Na levoboku je za lůžkem směrem k zádi plynový čtyřplotýnkový vařič a pod ním lednice. Jak nám pan instruktor vysvětlil, jedná se o loď velice luxusní, takže má nad vařičem ventilátor jako digestoř. Dát další ventilátor do kabiny s umyvadlem a záchodem, která je za vařičem naproti šatní skříni, to asi konstruktér považoval za luxus zbytečný, protože kabina má okénko. Ale hodil by se.

HolandskoO dva schody výše je kormidelna a za ní, na zádi, dvoulůžková kajuta. Tam už pod matracemi žádný úložný prostor není.
Loď má propanbutanové teplovzdušné topení, zásuvku na 230V (která funguje jenom v přístavu, pokud se připojíte prodlužovačkou do zásuvky na břehu) a několik 12V autozásuvek.
Motor je značky Mercedes a měl by sežrat asi 3-4 litry nafty na hodinu.

V kanceláři jsme zaplatili kauci a koupili si mapu kanálů. Jedna mapa je sice na lodi, ale do té se nesmí kreslit, takže je jednodušší si za 10€ koupit mapu vlastní, aby si člověk mohl dělat poznámky k trase. Bez mapy totiž není šance někam dojet.
Pan instruktor nám ukázal, jak zkontrolovat motor a nastartovat, jak se splachuje na záchodě, kde se do lodi nalévá pitná voda a kde nafta, kde máme plynovou bombu a jak vypadá kotva.
Namaloval nám do mapy doporučenou trasu plavby.
Pak nám vysvětlil, jak se s lodí jezdí. Že když chceme zatočit doprava, máme otočit kormidelním kolem doprava. Že se lodi otáčí záď, a rychlost zatáčení závisí na otáčkách šroubu, takže když se člověk potřebuje vyhnout nějakému průšvihu, nesmí začít brzdit, ale naopak musí přidat, aby se záď rychleji stočila, a případně brzdit až potom.
Jak Mamut bystře poznamenal, loď se chová jako kombajn - ten se taky řídí zadními koly. Ovšem kombajn má například brzdy.A nehrozí u něj nebezpečí, že ho třeba při parkování vítr odfoukne od chodníku.
Že si při manévrech máme dávat pozor, jak fouká vítr.
Pak nám vysvětlil, co znamenají světla na mostech a plavebních komorách.
Jedna červená = zákaz vplutí, červená se zelenou = mostař o nás ví a za chvíli nás pustí, zelená = volno a dvě červené = mostař nefunguje.
Takovými drobnostmi, jako jsou pravidla kdo má dávat komu přednost, jaké jsou zvukové signály (ty jsme pak našli v legendě v mapě) a podobně, tak těmi se nezdržoval.
Prohlásil Buška za kapitána, nastartoval, odjel kousek do přístavního bazénu, tam s námi chvíli jezdil kolem dokola, abychom to trochu pochopili, nechal Buška přirazit ke břehu, vystoupil, zamával...a byl pryč.
Bylo půl dvanácté a loď byla na týden naše.

Holandsko na lodi Vyjeli jsme na Houkesloot, kde mezitím provoz ještě zesílil, a přes poměrně velké jezero a dále širokým kanálem směřovali ke kotvišti, doporučenému pro první noc. Instruktor zjevně věděl co dělá, když nás poslal tímhle směrem. Kanál byl široký, všemu nepříjemnému (třeba plachetnicím) se dalo poměrně bez problémů vyhnout, kormidelníci pomalu ztráceli vytřeštěný pohled a zcela nezaslouženě v nich sílil pocit, že už umí kormidlovat.

Protože do Grou, kde jsme měli doporučenou první noc, jsme dorazili už za necelé dvě hodiny, udělali jsme si na další tři hodinky okružní plavbu po jezerech a kanálech kolem oblasti Princenhof, zkoušeli s lodí různé manévry a zjistili, že řídit loď je jednoduché, ale například zastavit na místě, couvat nebo přistát, to není vůbec žádná sranda.

Zdvihací most Absolvovali jsme také podjezd pod prvním zvedacím mostem a zjistili, že i když je most zavřený a svítí na něm červená, smíme ho podjet, pokud se pod něj vejdeme. Že na každém mostě je velká tabule s nápisem od kdy do kdy je na mostě obsluha.
A že pokud se za most platí, je tam i cedule s cenou, a je dobré mít drobné, protože nějaký větší europeníz by se v tom fofru při průjezdu těžko podařilo s mostařem rozměnit.

Problém vznikl, když jsme začali hledat kotviště na noc. Kotvišť byla spousta, ale byla sobota a domorodci vyrazili na víkend, takže na všech někdo byl a nikde nebylo tolik prostoru, abychom se tam bez obav nacpali. Nakonec se nám podařilo přistát na jednom kotvišti na jezeře Wijde Ee, kde byl prostor přibližně na pět lodí za sebou a kam jsme se s odřenýma ušima trefili tak, abychom nepoškodili lodě kolem.

Holandsko na lodi Na tomhle jezeře se vyřešil problém s odpadovou nádrží.
Záchod totiž fungoval tak, že po použití člověk ruční pumpou naplnil mísu vodou z jezera či kanálu, šlápnul na šlapku jako ve vlaku, udělalo to vcuc a produkt byl pryč. Ale vrtalo nám hlavou, proč nám pan instruktor neukázal, kde a jak se ta odpadní voda vypouští.
Protože na vlnách na jezeře se mísa odtokovým otvorem našplouchala sama, bez pumpy, pochopili jsme, že problém s odpadovou nádrží jsme řešili zbytečně. Jaksi samovolně tak vznikl zákaz koupání v okolí kotviště a mytí nádobí v saponátu jsme odsunuli na jízdu nebo až na večerní hodiny, kdy nebylo tolik vidět, jak bublinky od naší lodi odmašťují kačenky, plující okolo.

Holandsko na lodi Po přistání jsme objevili například to, že holandské dítě řve sice nesrozumitelně, ale stejně nahlas jako naše dítě domácí. Výhodou je, že člověk si může ulevit zavrčením "Sklapni spratku" bez nebezpečí, že by k tomu měli rodiče toho dítěte připomínky.
Že ještě dávno před setměním se holandští komáři, jimž jsme začali přezdívat Los Moskytos, slétají kolem lodí, brousí si sosáčky a pijí nám krev, takže je nutné zavírat okna a dveře (sice jsem koupil dva obrovské Biolity, ale Mamut je zakazuje použít s odůvodněním, že neví jak komáry, ale jeho ten smrad vypudí určitě).
Že měl ráno Bušek docela pravdu, protože odpoledne se počasí umoudřilo a občas svítilo i sluníčko.

A také jsme se usnesli, že až příště budeme hledat kotviště, měl by být kravín po větru.

<< ÚvodNeděle >>

 

Nahoru ^

Creative Commons License
Miroslav Jaroš
Praha 8
Kontakt: Elektronická pošta, telefon 603 449 974
www.miroslavjaros.cz