Strava na anglické lodi

Jídelníček na válečné plachetnici koncem 18. století

Úvodní stránka > Jachting > Strava na anglické lodi

V roce 1772 vyplul James Cook s plachetnicemi Resolution a Adventure na svou druhou expedici, během které objevil Harveyovy (nyní Cookovy) ostrovy, překročil jižní polární kruh, prozkoumal Novou Kaledonii a objevil Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy.
Jak se jeho námořníci na plavbě stravovali popsal ve svém deníku takto:

Jídelníček na anglické válečné lodi koncem 18. století

Některé čtenáře, neobeznámené se způsobem, jakým jsou živeni námořníci, by možná zajímalo, co se míní pod jedním přídělem potravin, vydávaným každému bez rozdílu. Kvůli krátkosti budu předpokládat, že se čtyři muži stravují nebo jedí společně, což je velice běžné.

Jejich denní příděl by byl takovýto: Každý muž dostane denně jeden funt sucharů a tolik slabého piva, kolik vypije, nebo pintu vína či půl pinty pálenky, rumu či araku, a kromě toho dohromady dostanou:

V pondělí: půl funtu másla, zhruba deset uncí cheshirského sýra a tolik vařené ovesné mouky nebo pšenice, kolik sní
V úterý: dva čtyřfuntové kusy hovězího nebo jeden čtyřfuntový kus hovězího a tři funty mouky, jeden funt hrozinek nebo půl funtu loje
Ve středu: máslo a sýr stejně jako v pondělí a tolik vařeného hrachu, kolik snědí
Ve čtvrtek: dva dvoufuntové kusy vepřového s hrachem
V pátek: totéž co ve středu
V sobotu: totéž jako v úterý
V neděli: totéž jako ve čtvrtek

Cukr a olej se vydává místo másla a sýra, funt prvního či pinta druhého se rovná jednomu funtu másla nebo 21 uncím sýra.

Pakliže je v případě nutnosti výše uvedený příděl zkrácen, dostanou námořníci tento rozdíl vyrovnán v penězích.

.............................

(Výše uvedených) prostředků proti kurdějím bylo však ve válečném námořnictvu zavedeno toliko málo, a i těch několik málo toliko pro potřebu nemocných; nevzpomínám si, že by na palubě kterékoliv lodi bylo kdy cokoliv kromě masového výtažku, s výjimkou těch lodí, jež byly v poslední době poslány na objevy či do jiných odlehlých krajů. Tyto lodi měly některé z těchto věcí na palubě částečně k všeobecnému požívání a částečně na zkoušku. Možná, že by některým zvědavcům přišel k libosti popis některých z nich.

Ze sladu se dělá mladina, jež se podává osobám, které dostaly kurděje, nebo těm, jejichž tělesný stav podle ranhojičova uvážení naznačuje, že by je dostat mohly.

Kysané zelí je nadrobno nakrájené, jež prodělalo proces kvašení (s vlastní metodou nejsem obeznámen). Poté se napěchuje do beček do vlastní šťávy, v kterémžto stavu vydrží libovolně dlouhou dobu. Je to velice zdravá poživatina a velice dobrý lék proti kurdějím. Funt tohoto zelí se podává každému v každý den, kdy je hovězí maso, a je ho velice používáno v mnoha krajích Německa, odkud nese své jméno (sauer kraut), jež značí kyselé zelí, jelikož má velice kyselou chuť a dá se jíst vařené nebo syrové.

Zelí v soli je nakrájené zelí, dobře prosolené a napěchované do beček. Vydrží právě tak dlouho jako zelí kysané, leč je-li to stejně dobrý lék proti kurdějím či není, to musí rozhodnout až teprve výsledek zkušeností. Podává se lidem stejným způsobem jako zelí kysané, leč než se dá požít, musí se oprat a uvařit.

Masový výtažek se dělá z masa, jedna unce prý obsahuje živné šťávy zhruba ze tři čtvrtin funtu masa. Dodavatelé nám ve svých návodech tvrdí, že jedna unce výtažku stačí nemocným na jeden kvart tekuté polévky, která je tak silná, že za studena zrosolovatí. Zkušenosti nás však učí, že je k tomu zapotřebí množství dvojnásobného. Rozpouští se ve vařící vodě a podává se nemocným na pokyn ranhojičův. Pro zdravé lidi a posádku vůbec se vaří jedna unce na osobu s hráškem nebo pšenicí v bezmasé dny, tedy ve dny, kdy posádka nedostává maso.

Citrónový a pomerančový sirob jsou toliko pro nemocné a pro ty, kteří mají kurděje. Hořčice, jíž se připisují protikurdějové vlastnosti, je pro všechny a její použití je dobře známo.

Mrkvová zavařenina je zhuštěná šťáva z karotky, jež má být hustá jako tekutý med nebo sirob, jako kterýžto i vypadá a do jisté míry i chutná. Baron Storsch z Berlína ji doporučuje jakožto velice účinný prostředek proti kurdějím. Tvrdí, že „lžička této zavařeniny smíchané s vodou tu a tam užívaná zabrání kurdějím, a dokonce je vyléčí, bere-li se pravidelně“. Této zavařeniny velice užívají chudí v Německu.

O zhuštěné šťávě ze sladu, jíž lze čítat mezi přípravky proti kurdějím, pohovořím na jiném místě. Bylo by zbytečné a únavné vypočítávat vše, co je na lodi; nechybí nic, co by bylo považováno za nezbytné, a všeho je takové množství, aby to stačilo na tak dlouhou plavbu.