4.10.2014, sobota
Přistáli jsme u úplně stejného mola, u kterého Standa před pěti lety ETERNITY koupil.
Jdeme se přihlásit do recepce, která je až do pondělka zavřená, takže je to celkem zbytečný výlet. Jindra se ráno probudil zrovna když jsme se Standou přivazovali loď k molu a tak je po snídani jakožto nejčilejší člen posádky povýšen na palubního důstojníka pro průzkum a výzvědnou činnost, vybaven palubním jízdním kolem a odeslán do města s úkolem zjistit, která ze dvou lodních čerpacích stanic má levnější naftu, případně zda bere platební karty. Od posledního tankování v Kühlungsbornu máme za sebou 100 hodin plavby na motor, takže nám v nádržích už moc paliva nezbývá. S kapitánem zatím zjišťujeme jaké bude počasí a jak to s námi a další plavbou vlastně vypadá.
V přístavu není dostupná žádná bezplatná WiFi síť, proto musíme využít datový přenos modemem Pactor přes radioamatérskou vysílačku jako za plavby na volném moři. A buď má dnes ionosféra dobrou náladu, nebo je to tím, že je sobota dopoledne a éteru je volno, prostě na příslušných frekvencích je nyní krásný příjem a tak se Standa rozhoduje ukázat mi, co všechno systém Winlink umí. Stahuje tedy nejenom GRIB pro poměrně široce pojatou oblast od nás až po Keltské moře na dva dny dopředu, ale i dálnopisné informace o počasí a synoptickou mapu z Meteofaxu. Její stažení samozřejmě trvalo dost dlouho a když se konečně zobrazila, tak nám zatraceně zkalila náladu.
Tlaková výše, pod kterou jsme jeli Severním mořem, ustoupila na východ a je nyní nad Švédskem. To znamená, že se na Severním moři asi na chvilku rozfouká od severu. Ovšem severozápadně od Irska je hluboká tlaková níže se středem 980 hPa, která se pomalu pohybuje na jihovýchod, a jižně z ní jako pařáty zlého draka trčí tři fronty, které se budou od západu k východu valit Kanálem. Zhruba každý den jedna, takže tady asi zkysneme nejméně do úterního večera, protože plachtit proti vichřici je nesmysl. Do Lisabonu nám zbývá zhruba tisíc mil a musíme tam být do přespříští soboty. To by se ještě dalo stihnout, jestli dostane vítr alespoň trošku rozum.
Po obědě, ke kterému jsme si opět dali brambory s tlustým dobrým německým párkem, vyrazil Jindra do restaurace v prvním patře budovy jachtařského klubu pro dočasnou vstupní kartu. Vchody na mola jsou totiž opatřeny mříží a elektricky ovládanou bránou, aby se tady nemohli courat cizí lidé, a stejná karta slouží pro vstup do budovy klubu, kde jsou sociálky.
Konečně jsem se tak dostal na záchod, ale za tu snahu a úsilí výsledek opravdu nestál. Alespoň jsem se po čtyřech dnech zase oholil a tak opět vypadám jako člověk a ne jako plesnivá opice.
Po většinu odpoledne ukazuje windmetr rychlost větru 30-35 uzlů a to stojíme v chráněném přístavu. Na moři to musí být pořádný čardáš. Vedle nás připlul podobně velký dřevěný dvoustěžník a posádka vypadá, že dostala pěkně do těla. Pomáháme jim s lany a prakticky přivazujeme loď jen my a jejich kapitán. Když se večer vítr uklidnil a foukal už pod 25 uzlů, ještě jsme mu pomohli loď převázat na jeho vyhrazené místo. Přišel potom s lahví švýcarského likéru poděkovat a při rozhovoru se ukázalo, že jeho loď je skoro stejně stará jako ETERNITY a že si ji deset let stavěl sám. Když jdeme spát, vítr stále ještě kvílí v lanoví, tlakoměr ukazuje 1016 hPa a klesá.
5.10.2014, neděle
Den trávíme údržbou lodi a využíváme chvilky bezvětří pro práci s plachtami. Hlavní plachtu vážeme rovnou na 1. ref, odpínáme genu z předního stěhu, balíme ji a ukládáme do skladu. Jestli poplujeme přes Biskaj v tom, co se na nás žene, velké plachty asi nebudeme potřebovat. Místo geny pak připínám bouřkovou kosatku a smotanou do úhledného salámku ji přivazuji k levobočnímu zábradlí; na pravobočním je normální kosatka. K té ani nenavazujeme otěže, protože se to zdá jako celkem zbytečná práce. Standa zatím vyčistil spínač kalového čerpadla šedé vody a pak jdeme na tu prokletou pravoboční palivovou nádrž.
Ještě že jsme se do toho nepustili za plavby!
Nejdřív je potřeba vystěhovat ze stolu nad nádržemi přepravky plné knih, nářadí a dalších věcí, v převážné většině zatraceně těžkých. Pak je potřeba povolit spoustu šroubků, držících zadní překližkovou stěnu, odložit je i s podložkami na předem určené místo, aby se neztratily, a vyrvat zadní panel. Většinu demontážních prací dělá kapitán, koneckonců je to jeho loď a ví, jak si to tam vyrobil, a já poletuji kolem s čelovkou v ruce jako splašená světluška a snažím se mu na tu práci co nejlépe svítit.
I se sundaným zadním panelem není přístup k odvzdušňovací hadici nijak jednoduchý a po spoustě sakrování a nepovedených pokusů o dotažení se jako nejjednodušší ukazuje nasadit tam ještě jednu hadicovou sponu a pořádně ji utáhnout. Teď už nafta při náklonu určitě nepoteče. Pak je potřeba pomocí několika ran pěstí a řady nadávek vrátit na místo zadní stěnu, která se za krátkou dobu pobytu mimo určený prostor nějakým záhadným způsobem zvětšila, najít šroubky s podložkami, utáhnout, vrátit
na místo těžké přepravky a pak si dát zasloužené pivo.
K večeru vylezlo sluníčko a vymetlo oblohu, tak vyrážím na malou fotografickou procházku po okolí. Dobře dělám, v dalších dnech už se mi díky počasí moc povedených fotek nepovede.
Večer hodně dlouho studuji Reedse a pokouším se spočítat v kolik hodin odtud vyplout, abychom se do Doverské úžiny dostali v takovém okamžiku, kdy se otočí proudy a vytáhnou nás dál na Kanál. Nakonec docházím k závěru, že dokud není jasné kdy budeme moct vyplout, dělám zbytečnou práci, zahazuji almanach na navigační stolek a jdu se koukat na film.
6.10.2014, pondělí
Dnes konečně začíná provozní doba v kanceláři jachtklubu, takže se můžeme oficiálně přihlásit a zařídit si připojení k Internetu. Díky hnusné předpovědi větrů jsme zakoupili stání až do čtvrtka. Na to, že jsme tu od soboty a dneska je pondělí, tak nic moc. A paní v recepci říkala něco o tom, že stejně do pátku neodjedeme, tak ať to pak přijdeme doplatit. Hrozně pesimistická baba.
Připojení na klubovou wifinu tady stojí 2,50€ na den a stejně to s tím připojením nemáme nijak jednoduché. Naše loď je ocelová a dokonale žere rádiové vlny. Na navigačním stolku tedy většinou není signál a pokud měřák náhodou ukazuje, že počítač signál má, stejně se asi vlny nějak divně vlní za roh a připojení nefunguje. Na palubě jednak prší, jednak není ve dne vidět na displej a v noci na klávesnici. Jako funkční řešení se ukazuje stát na prvním schodu ze salónu do kokpitu se zataženým poklopem nad vstupem, notebook mít položený na posledním schodu a břichem ho jistit, aby nespadl. Funkční to je, pohodlné v žádném případě. Opravdu lituji, že Standovi už v Polsku uhnil USB konektor na pomocné wifi anténě.
K obědu máme čočku, zbylou od včerejšího oběda, se dvěma tlustými německými párky, které zbyly od předvčerejšího oběda, a znojemské okurky. Potřebujeme totiž vyčistit lednici, aby se zbylé věci daly rozumně přeskupit a vytvořily místo pro nové plechovky s pivem. Budu muset na nákup. Jak neplujeme a nudíme se u mola, nějak jsem těm mým pivním zásobám dal na frak. Vlastně nejenom pivním, whisky zbývá pár štamprdlí a čaj skoro došel. A protože u teploměru chladící vody motoru rupla žárovka, kterou má za úkol koupit Jindra, vyrážíme spolu odpoledne na nákup.
„Ty jsi pilot?“ vybafnul na mne Max de Baere, tajemník našeho jachtařského klubu, když jsme se cestou z města srazili před recepcí. Zůstal jsem na něj čučet jako kočka z roští. On je bývalý letec, než odešel do penze, sloužil tady o pár kilometrů vedle na letecké základně Koksijde u 40. pátrací a záchranné perutě jako velitel vrtulníku Sea King, ale jak ho proboha napadlo, že bych mohl být pilotem i já?
„Máš kalhoty jako pilot,“ vysvětlil. No tak to je skvělý fór. Tyhle zelené kalhoty jsem koupil před lety za tři stovky v prodejně pracovních oděvů, protože mají pod koleny odepínací nohavice, což se hodí při pobřežním výsadku z lodního člunu, a na nohavicích kapsy na zip, takže se nemusím bát, že mi při přelézání lodního zábradlí spadne do vody mobil nebo peněženka. Je to nějaký čínský šunt, nitě z nich lezou i na místech, kde je to téměř nemožné, a když jsem si je pořizoval, ani ve snu mi nenapadlo, že mne díky nim bude bývalý belgický vojenský pilot považovat za kolegu.
Večer začalo pršet a udělala se tak hnusná zima, že jsem nakonec našel ve skladu na zádi komín, Jindra naštípal starým sekáčkem na maso dříví, kapitán vybalil brikety, koupené v Německu, a zatopili jsme v kamnech. Kamna na lodi jsou moc příjemná věc. Dokud nejdeme spát, sedíme v salónu jenom v tričku, testujeme belgické pivo a hrajeme Scrabble.
7.10.2014, úterý
Budím se v osm hodin. Do lukny nad mojí hlavou buší déšť, lodí občas zacloumá poryv větru a do stěžně už zase mlátí nějaký uvolněný výtah.
Já sladké věci skoro nejím a tvrdím že nejlepší moučník je kus kachny, ale přesto se dnes ráno tvářím, že jsem si při průzkumu lednice lovečáku nevšimnul, a mažu si k snídani na chleba Standovu domácí blumovou marmeládu. Na palubě je neobyčejně hnusně.
K obědu vařím dva pytlíky brokolicové polévky. Když jsem do ní přidal brambory, česnek, nakrájenou klobásu, kostku masoxu a několik špetek chilli, vznikla docela dobrá věc, která vůbec nepřipomíná brokolicovou polévku. Barometr nám ukazuje 998 hPa a pořád klesá. Tlaková níže nad Atlantikem se posunula jihovýchodně, je nyní západně od Irska a zbývají na ní už jen dvě okluzní fronty. Až se proženou Kanálem, budeme moct odjet, ale na Lisabon už to opravdu nevypadá. S obrovskou dávkou štěstí budeme rádi, když doplujeme do Porta.
Hrozná nuda, celý den. Neudělali jsme prakticky nic, jen Jindra odpoledne, když na chvilku přestalo pršet, zajel na kole zjistit, že naše 5kg propanbutanové bomby nám zde nenaplní, neprodají ani nevymění, protože je nemají, a Standa namontoval měřič motohodin. Je tak hnusná vlhká zima, že jsme odpoledne zase hodili do kamen pár briket. Večer koukáme na filmy. Já vím, Angličané říkají že i blbej den na lodi je pořád lepší než dobrej den v práci, ale… Já chci pryč!
8.10.2014, středa
Vzbudil jsem se v devět, je zima a prší. Odhlasovali jsme si že nezatopíme, ale moc dlouho nám to nevydrželo. V jedenáct už praská v kamnech.
Podle předpovědi na nástěnce v klubu dneska pršet nemělo, ale leje jako z konve.
Odpoledne vyrážím v lehkém mrholení do města pro pivo. A přihodil jsem flašku whisky, dny jsou chladné a počasí depresivní. Dost mě v tom krámu překvapila cena sladkostí. Tři pytlíky větrových bonbonů stály stejně jako láhev skotské. Ještě že mám radši Skoty než průvan.
Už je to tu vážně děsná otrava a ve městě není ani otevřené muzeum. Já snad půjdu zítra do kostela.
Máme posledních devět briket, je nejvyšší čas vypadnout někam na jih do tepla. Stání je zaplacené do zítřka, ale odjet se nám nepovede, ta tlaková níže produkuje vichřice jak český parlament aféry.
Podle dálnopisu jsou nad Kanálem pěkně divoké větry, pro oblast Portland a Wight hlásí západní desítku a sedm metrů vysoké vlny.
Pustili jsme si film o zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem a jdeme spát.
9.10.2014, čtvrtek
Trčíme tady od soboty. Vzbudil jsem se v osm, už ani spát mě nebaví. Čekání na počasí k přeplavbám prostě patří, ale co je moc, to je moc. Po prohlídce nové synoptické mapy na mě jdou mrákoty. Uprostřed Atlantiku, západně od Španělska, se objevila další tlaková níže a valí se na nás. Bude tu asi ve středu.
Po obědě jsme zašli s Jindrou na nákup. Ačkoliv stojíme v chráněném přístavu, náš windmetr stále ukazuje rychlost větru přes 25 uzlů, dokonce i rackové dnes radši chodí pěšky, ale přestalo pršet, chvílemi vyleze sluníčko a udělalo se docela hezky.
V palubním kinosále se dnes večer promítá komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Načal jsem k ní včera pořízenou whisky a stojí za prdlačku. Tlak pomalu stoupá, barometr nyní ukazuje 1003 hPa, tak to snad ráno opravdu vyjde.