Můj deníčku!
O tomto víkendu se zase konal sraz Subaru
klubu. Na ten jezdíme každý rok alespoň dvakrát, abychom si navzájem pochválili
svá Subaru a posmívali se jiným značkám. Tak jsem ve čtvrtek projel s autem
myčkou, aby na srazu vypadalo pěkně a aby mě kamarádi nepomluvili.
Proto mě vůbec nepřekvapilo, když v pátek celou cestu z Prahy až do Jeseníků
lilo jako z konve. Přestalo až na polovině cesty ze Stříbrnice na
chatu Návrší.
Tam začalo sněžit. Jak jsem byl zklamaný, že mám na vyleštěné kapotě kapky
a na plastech na dveřích dokonce cákanec od bláta, protože jsem cestou v nějaké
špinavé vesnici projel ošklivou louží!
Když Doro, Honza a chatař Kuba viděli jak jsem smutný, pozvali mě na vyjížďku
po krásné okolní přírodě. Projeli jsme se po loukách a lesích kolem Stříbrnice
a vyjeli jsme i nad hranici sněhu. To bylo pěkné! Dokonce se mi v jedné závěji
skoro podařilo skočit s autem z cesty do lesa.
Jenom byla škoda, že jsem toho moc neviděl, protože když zrovna náhodou nebyla
mlha, vadilo mi ve výhledu bláto na oknech.
Můj deníčku! Proč já hlupák jezdil ve čtvrtek do té myčky? Mohl jsem si místo
toho koupit osm piv!
Jirka s Víťou jsou skvělí organizátoři srazu! Na sobotu nám zařídili krásné
počasí s modrou oblohou a dalekou viditelností.
A tak jsme si po ránu prohlíželi krajinu, prohlíželi jsme si auta, prohlíželi
jsme si stříbropěnnou studánku u chaty.
A Doro si prohlížel Petru.
Jenom bernardýn Eliška to měla na háku, protože si nás všechny prohlédla
a nikdo jsme neměl nic k žrádlu.
My všichni, co máme ta správná auta, jsme se v deset hodin ráno sjeli ve
Stříbrnici.
Můj deníčku, to byl ale krásný pohled! Plná vesnice automobilů Subaru!
Okolím se neslo ušlechtilé bručení boxerů, temné dunění laděných výfuků, na
lepších vozech Subaru Impreza občas udělal blow-off ventil něžné fíí-fíí a
jasně zářící jarní slunce se zhlíželo v naleštěných karosériích skvělých ukázek
japonské techniky.
Tedy kromě tří. Doro, Honza a já jsme měli po včerejšku Forestery jako prase.
Všech 51 aut pak odjelo na louku za vsí, kde jsme se měli vyfotografovat.
Místní drnohryzové jsou děsně staromódní. Skutečně nechápu, jak může mít současný
zemědělec v 21. století takhle špinavé pole.
No ale díky tomu jsem už po pár stech metrech průjezdu neměl depresi z toho,
že mám nejšpinavější auto srazu. Umazali si je všichni.
Jirkovi se nová Subaru Impreza tak líbila, že dokonce zkoušel vybírat do
čepice, jestli mu na ní náhodou nepřispějeme.
No mě se teda moc nelíbí. Nevešly by se mi do kufru štafle.
Pořadatelé vyhlásili že kdo chce, může jet s Dorem na vyjížďku po okolí. Je
zvláštní, kolik lidí se přihlásilo. Přitom kdo viděl jeho fotky na klubových
stránkách, musí vědět, že je schopný jezdit terénem ve kterém by zmagořil
i kamzík. No mě už je to celkem jedno, můj Subaru Forester stejně vypadá jako
prchající hromada hnoje. Ale překvapuje mě, že když moje auto ostatní vidí,
že na to mají odvahu. Doro má asi kouzlo osobnosti...
Můj deníčku! Doro nemá kouzlo osobnosti! Ostatní měli jenom malou představivost.
Tohle byl jenom takový první testovací kopec a většina účastníků již pochopila,
že Doro není normální řidič.
Jenže si to nechtějí přiznat, takže jedou dál, i když i jejich auta již vypadají
jako prchající hromada hnoje.
Oni ovšem netuší, že jsem Dorovi toho hada sežral už včera, a proto mi věří,
když jim říkám, že to nevadí, že mají špinavá auta, protože za chvilku projedeme
brodem a tam si je umejou. Já jsem takový lišák!
Opravdu nevím proč mi ti, co další trasu znají, říkají, že jsem škodolibá
osoba převlečená za kamaráda?
A přitom já jsem tak pravdomluvný! Skutečně jsme brodili brodem přes potok
a naše autíčka si tam umyla bříška.
A když Jirka na začátku říkal, že vyjížďka je určena pro Subaru Forester s
normálním řidičem, Subaru Outback s odvážným řidičem a Subaru Impreza s bláznivým
řidičem, je zcela evidentní, že všechny tyto kategorie lidí se mezi námi najdou.
Jela to i Impreza.
A Greenbul se Subaru Leonem.
No a ta umytá bříška jsme si pak stejně zase zase umazali!
Protože na té louce za brodem bylo nejenom bláto, jako všude jinde, ale ještě
navíc tam byl sníh.
A navíc ta louka byla sakramentsky do kopce. Nechutně naslizlá. Děsně klouzavá.
A vůbec to byla nejdrsnější část této vyjížďky.
Naštěstí byla louka dost široká, takže bylo kam driftovat.
Můj deníčku! Doro je naprosto nezodpovědný šílenec!
Měl by prodat svůj japonský automobil a pořídit si ruský tank!
Nejlépe vyprošťovací, aby ten Subaru Outback nemuseli lidi až nahoru na kopec
tahat na popruhu, když se jim ho nepodařilo vytlačit.
A že ten popruh byl Dora, to ho vůbec neomlouvá!
Cestou dolů se pak prořítil kolem betonové pevnosti a vůbec si jí nevšimnul!
Sice zamával dvěma postavičkám majitelů, co u ní stáli, ale ta hora betonu
byla asi mimo jeho rozlišovací schopnosti. Zřejmě proto, že se nejednalo o
přírodní překážku, která by se dala přejet.
Večer na Návrší pak byla tombola a vyhodnocení všech soutěží.
Věřil bys, můj deníčku, že jsem v tombole zase vůbec nic nevyhrál? Asi si
příště už konečně zkusím koupit nějaký lístek.
Někteří hraví lidé měli lístků plný stůl. Proto vyhráli asi pět stejných Subaru
kalendářů a můžou si teď s nimi vytapetovat byt.
Ale ani já jsem ten večer nepřišel zkrátka.
Moji Subaristé mi rozumějí! Zvolili mě autorem nejhezčí letní fotografie Subaru loňské
sezóny.
A jako cenu jsem dostal náádherně vypečenou kachnu! Sice byla trošku chyba,
že jsem si předtím dal k večeři srnčí guláš, takže mi s ní muselo pár kamarádů
pomoct, ale velkou část jsem zvládnul sám.
Můj deníčku! Jak já miluju vodní ptactvo!
