Plavba na Channel Islands

Přístav Portsmouth a jeho námořní muzea

PortsmouthMarína Haslar, ve které jsme stáli, je v Gosportu a do Portsmouth na druhé straně zátoky tedy bylo nutné se dostat trajektem. A na trajekt se kupovali lístky v automatu, který visel na zdi u vstupu na molo, vypadal skoro stejně jako automaty na lístky v Čechách a také skoro stejně kradl.
Sežral neřád poslední drobné, které mi zbyly z dovolené v Lake District v roce 1997, takže mi Richard musel půjčit. Ono se tedy nakonec ukázalo, že z druhé strany budky prodává lístky živá baba, ale to objevil až Honza, který nás doháněl dalším trajektem; my na ní nepřišli.

Ty automaty mají v Anglii vůbec nějaké divné. Po obědě v restauraci na nábřeží, na kterou mi Richard také půjčil peníze, jsem se vydal hledat směnárnu či bankomat, abych mohl dluh vrátit a měl na další útratu. Bankomat jsem našel po půl kilometru před supermarketem, ale když jsem do něj vrazil kartu, chvilku na mě vrčel a pak napsal něco ve smyslu „Trhni si nohou“.

PortsmouthPortsmouthPortsmouth

Dost mě potěšilo, že mi aspoň vrátil tu kartu, takže jsem jí mohl vybrat peníze z jiného bankomatu, stojícího po další míli ostré chůze před dveřmi Royal Bank Of Scotland na Edinburgh Road. Pak jsem konečně mohl vyrazit za zbytkem posádky do muzea.

Portsmouth Historic DockyardPortsmouth Historic Dockyard tvoří řada samostatných muzeí a expozic, do kterých se platí společné vstupné ve výši 20 liber. Z hesla "Objevte 800 let královského loďstva" je jasné, že jedno odpoledne na prohlídku nestačí, i když ji vezmete hodně povrchně.

PortsmouthPrvním exponátem za pokladnou je bitevní loď HMS Warrior z roku 1860.
Když byla spuštěna na vodu, byla největší, nejrychlejší a nejmocnější válečnou lodí na světě. Byla tak mocná, že se s ní nikdy nikdo nepustil do boje; její pancéřování nedokázalo prostřelit žádné tehdejší dělo. Vývoj válečných lodí i dělostřelectva však postupoval tak rychle, že už po dvaceti letech byla téměř k nepotřebě. Díky poklesu ceny kovového šrotu koncem dvacátých let minulého století se jí nepodařilo prodat a přežívala jako plovoucí skladiště až do roku 1979, kdy byla nákladem 8 milionů liber restaurována do původní podoby.

Některé údaje z průvodce se zdají téměř neuvěřitelné:
Například lodní šroub vážil 24 tun; když loď plula na plachty, zvedal se do šachty v zádi lodi a k tomu zvednutí bylo třeba asi 600 námořníků.
Loď měla nejtěžší kotvy v námořní historii, které se zvedaly ručně. Byly na lodi čtyři, každá vážila 5,6 tuny a 170 námořníků je zvedalo 4 až 5 hodin.
A 15 plachet mělo plochu skoro 3,5 tisíce metrů čtverečních.

Loď si můžete prohlédnout úplně celou a tak jsem prolézal více než hodinu od kapitánského můstku přes dělové paluby a strojovnu po kotelnu. Tam bych tedy pracovat nechtěl; uhlí se z bunkrů ke kotlům vozilo až 90 metrů daleko vozíky a běžná pracovní teplota zde přesahovala 40oC. Také za to dostávali topiči a nakladači o polovinu větší plat než námořníci první třídy.

Mimochodem - hned u vstupu na HMS Warrior jsem zažil obrovské překvapení. Když se mě recepční zeptal v jaké řeči chci průvodce, drze jsem odpověděl že v češtině a pak nestačil zírat, protože jsem ho během deseti vteřin v češtině opravdu dostal.

PortsmouthDál jsem pokračoval do muzea válečné plachetnice Jindřicha VIII. (to byl ten, co nechal popravovat manželky a vynalezl anglikánskou církev) Mary Rose, která se potopila 19. července 1545 v bitvě s francouzským loďstvem jižně od Portsmouthu. V roce 1971 se podařilo vrak lodi najít a o jedenáct let později vyzvednout. V hale současného muzea jsou vystaveny pouze různé artefakty jako zbraně, zásoby, hudební a navigační nástroje a osobní věci posádky, ale v roce 2012 má být otevřeno nové muzeum, kde bude k vidění i celý zachráněný trup lodi.

Pravda je, že jsem tuhle expozici vzal vysloveně klusem, abych stihnul vyhlídkovou plavbu kolem vojenských doků, která byla také součástí vstupenky. Pluli jsme pár desítek metrů od současných válečných lodí Royal Navy a kapitán u každé vyprávěl podrobnosti o výzbroji a technických datech. Plavba to byla poučná, ale bohužel zcela nefotogenická. Moderní loďstvo mě dost zklamalo. Takový torpédoborec z druhé světové války, to je krásná fotogenická loď ladných tvarů ježící se zbraněmi, zatímco třeba HMS Darring, nový torpédoborec třídy D, co tam stál u mola, vypadal jako by ho projektoval designér rakví a vůbec ničím se neježil.

 PortsmouthPortsmouthPortsmouth  

PortsmouthHMS Victory, nejstarší válečná loď na světě v činné službě a vlajková loď druhého námořního lorda (v době mé návštěvy jím byl viceadmirál Charles Montgomery), stojící v suchém doku o pár desítek metrů dál, to je jiná krasavice.

PortsmouthTrup byl postaven v roce 1759, ale do služby byla uvedena až o devatenáct let později.
V bitvě u Trafalgaru v roce 1805, kdy anglické loďstvo rozprášilo Napoleonovu spojenou francouzsko-španělskou flotilu, byla vlajkovou lodí admirála Nelsona. Od roku 1812 sloužila v Portsmouthu jako plovoucí sklad a po 110 letech chátrání jí restaurovali do současné podoby.

PortsmouthI u vstupu na HMS Victory mi strážní důstojník věnoval českého průvodce a pak jsem si mohl prohlédnout celou loď od kajuty admirála Nelsona přes dělové paluby po sklady střelného prachu a plnírny nábojů.

Také tady je spousta zajímavých detailů, které stojí za to prozkoumat podrobněji:
Například na dolní dělové palubě, kde spalo 480 námořníků a na jídlo jich sem chodilo asi 550, chodí návštěvníci po původní 250 let staré dubové podlaze.
Také je pozoruhodné, že anglická lodní děla nebyla odpalována doutnákem, ale křesadlovým zámkem, stejně jako třeba mušketa, což umožňovalo mnohem přesnější střelbu a navíc se tak v bitevní vřavě výrazně omezilo riziko požáru; loď měla 104 děl a britští dělostřelci dokázali vystřelit a znovu nabít dělo během 1,5 minuty.
Všechny příčky na dělových palubách byly demontovatelné, takže před bitvou i Nelsonovi rozebrali jeho luxusní kajutu na zádi, aby při případném zásahu dělovou koulí odletující třísky nezranily dělostřelce. 

PortsmouthVe skladu prachu, který je nyní návštěvníkům přístupný přes nově vytvořený vstup, bylo uskladněno 35 tun střelného prachu v 784 sudech (v bitvě u Trafalgaru se ho spotřebovalo 7,5 tuny), které byly opatřeny měděnými obručemi, aby nemohlo při nárazu dojít ke vzniku jisker, a byly od sebe odděleny kůžemi kvůli omezení tření.

I přepážky ve skladu byly obloženy měděným plechem, aby se předešlo jiskření a hlavně aby se do skladu nedostaly krysy, jež by pak na kožichu mohly roznést střelný prach po lodi.

 PortsmouthPortsmouthPortsmouth

Také jsem nevěděl, že narozdíl od námořníků, kteří spali v síťových hamakách, měli lodní důstojníci dřevěné závěsné postele, sloužící v případě úmrtí příslušného důstojníka jako jeho rakev. Což ovšem neplatilo pro admirála Nelsona, toho po smrti naložili do sudu s brandy.

No a po prohlídce HMS Victory mě vyhodili, protože muzeum zavíralo.

 

Nahoru ^

Creative Commons License
Miroslav Jaroš
Praha 8
Kontakt: Elektronická pošta, telefon 603 449 974
www.miroslavjaros.cz