Všechny odborné příručky uvádí, že plavbu ze severního Německa do teplých krajin na jihu je třeba podniknout nejpozději v září. Že když se tu pluje v říjnu, je to už moc pozdě a člověk může místo v Lisabonu skončit někde úplně jinde, zdráhám se napsat kde.
Věřte jim. My jsme dříve vyplout nemohli a tak jsme v praxi otestovali, že nelžou.
Sice Standa Bílek spustil ETERNITY na Labe v Týnci již počátkem srpna, ale díky ekologickým teroristům, kteří už desítky let blokují dostavbu jezů u Děčína a podařilo se jim tak zcela zlikvidovat českou říční obchodní plavbu, pak musel několik týdnů kempovat v Ústí nad Labem a čekat, až do řeky naprší dostatek vody na to, aby se mu podařilo proplout do Německa. A stejně si potom odřel kýl.
Až v polovině září jsme tedy mohli v polské Gocławi na lodi postavit stěžně, zapojit a vyzkoušet navigační a komunikační elektroniku a ETERNITY konečně vyplula po pěti letech rekonstrukce opět na moře.
Start naší velké plavby byl domluven na sobotní odpoledne v maríně v Kühlungsbornu a tak ráno 27. září 2014 v půl sedmé nastupuji v Praze do rychlíku EC 178 Alois Negrelli směrem na Rostock. Protože je to český rychlík, už v Roudnici nad Labem máme osm minut zpoždění.
Kamarád Jindra, co jede se mnou, ale říká, že to vůbec nevadí, že to je u vlaků Českých drah normální a že to Němci doženou. Protože je nádražák, měl by to vědět.
České dráhy jsou vůbec dost divný podnik. Třeba na jejich e-shopu mi chtěli prodat lístek na tenhle vlak za skoro 3,5 tisíce korun. To se pak nemohou divit, že jsem na jejich adresu pronesl spoustu nelichotivých slov a na ten samý vlak si koupil lístek v e-shopu Deutsche Bahn, který mimochodem funguje i v češtině, za 63,50€.
Jedeme tedy rychlíkem na sever a přemítáme, jak a odkud se budeme vracet. Pokud doplujeme do Lisabonu, jak máme v plánu, tak je to jednoduché, letiště je kousek od přístavu a TAP tam odtud létá denně do Prahy. A stihnout bychom to při slušných větrech měli, je to asi 1500 námořních mil a máme na to tři týdny.
Když jsme vloni dopravovali plachetnici BAGATELA do Norska k polárnímu kruhu, odkud pokračovala na Špicberky, upluli jsme tisíc mil za 13 dní a to jsme cestou udělali pět zastávek, jednu dokonce téměř celodenní.
Ovšem pokud budou mít příručky pravdu a počasí bude tak hnusné, jak některé z nich popisují, můžeme za tři týdny skončit prakticky kdekoliv.
Následující: Z Kühlungsbornu do Cuxhavenu