Protáhli jsme se vlnolamy z moře, propluli zatáčkou a narazili na dziwnówský
zvedací most. Zavřený, pochopitelně. Podle manuálu požádal Standa na příslušném
kanále o otevření a ve vysílačce se ozval polsky hovořící kulomet. Po třetí
žádosti o opakování jsme si odvodili, že most asi otvírají každou celou hodinu.
Počkáme do dvou, pak uvidíme.
Skutečně most s vrzáním ve dvě hodiny zvedli a tak pokračujeme přes Wrzosowskie
jezero a Kamieńský záliv na jih.
Standovi došla zpráva, že do Trzebieże připlula s/y
Bagatela, která dokončila obeplutí Skandinávie. Večer nás zvou na mejdan.
To je
skvělý úspěch, vypluli z Trzebieże, přes Petrohrad a Baltsko-bělomořský kanál
dopluli do Bílého moře a vrátili se kolem Nordkappu Norským mořem zpět do
Trzebieże. Je to první česká plachetnice, kterou Rusové na Baltsko-bělomořský
kanál pustili. Když to
zkusili vloni v opačném směru, tak jim to zatrhli a torpédoborec je eskortoval
z Bílého moře až do norských vod, aby měli jistotu, že se nevrátí.
Jestli nám
zvednou poslední most, v devět večer můžeme sedět s posádkou Bagately u piva.
Dopluli jsme do Wolinu, vyvázali se u nábřeží před otočným mostem a několikrát
sprostě zakleli. Podle pilota měli mostem točit na požádání, ale bohužel to byla
zastaralá informace. Teď nebylo koho žádat a most se otvíral v sobotu v 10
dopoledne a v neděli v jednu odpoledne. Byla sobota šest večer, takže sbohem,
mejdane s kamarády.
Standa s Jirkou po večeři zaběhli do krámu, pořídili pár plechovek piva Zubr a
láhev Zubrovky a bylo to. Udělali jsme si alespoň malou vlastní oslavu.
V neděli vstáváme v sedm ráno. Celé nábřeží je plné rybářů,
vypadají většinou
jako loupežník Sarka Farka a zdá se, že spíš jenom koupou žížaly, z vody
netahají nic.
Nechce se nám od lodi, a tak Standa demontoval větrné autokormidlo, které
potřebuje odvézt domů na opravu, Jirka z něj oškrábal řasy a já zatím vyčistil a
nechal vyschnout nářadí. Kapitán mezi tím uklízel loď a celou dobu jsme
vymýšleli co uděláme, když se v jednu zjistí, že mostař dostal třeba příušnice a
nepřišel do práce.
Dědek ale v jednu skutečně přišel, bez příušnic, a mostem otočil. Vypluli jsme
kanálem na Štětínskou zátoku a motorovali k jihu. Sluníčko pěkně připalovalo,
loď vrčela rychlostí skoro 5 uzlů, ve tři hodiny jsme byli u hlavní plavební
dráhy ze Štětína a měli za sebou už deset mil, když motor chcípnul.
Nakonec se ukázalo, že se jen ucpal palivový filtr a tak jsme v neděli 11.9.2011
v 16:30 vyvázali Eternity u mola v maríně Trzebież. Od vyplutí ze Stockholmu dne
31.8.2011 měla za sebou 464 námořních mil.