Z Askvollu do Ålesundu

Plavba pod polární kruh na plachetnici BAGATELA, 21.6. až 6.7.2013

Trasa plavbyPlavba v NorskuU návštěvnického mola v přístavu Askvoll jsme přistáli těsně před desátou večerní. Podle pilota Imray zde měly být umývárny, sprchy, prádelna, restaurace a čerpací stanice. Podle nás tu nebylo nic, pouze u silnice stál malý červeně natřený domeček velikosti zahradní chatky.

Vyrazili jsme s Pavlem na průzkum do vsi.
Ukázalo se, že u trajektového přístavu je ještě jedno návštěvní molo, kde si zrovna místní omladina dělala poměrně hlučný mejdan, na konci mola stojí čerpací stojan na naftu a o kousek vedle je silniční pumpa, která právě zavřela. Na totemu měli cenu za naftu necelých 14 NOK a za výlohou ceduli s dlouhým nápisem, ze kterého se dalo poznat jenom slovo Diesel, a cenu necelých 10 NOK.

Plavba v NorskuPři večeři na lodi jsme došli k názoru, že ta levnější nafta bude nějaké biosvinstvo, které nebudeme zkoušet, a že zůstaneme tam co jsme, protože na mladé uřvané opilce nemáme náladu.

O půlnoci zaparkoval na konci mola mercedes, vylezl z něho chlápek a dal nám klíče od záchodů. Na otázku, kde ty záchody jsou, ukázal na onu malou červenou chatku.
Ubezpečil nás, že přístavní poplatek kartou zaplatit nejde, protože se platí tak, že z krabičky na zdi červené chatky vyjmeme obálku, vložíme do ní 125 NOK a vhodíme ji do vedlejší plechové schránky. Neměli jsme ani jednu norskou korunu, takže to ráno budeme muset nějak vyřešit.

Plavba v NorskuPři návštěvě červeného domečku jsem užasl. Do toho miniprostoru se domorodcům povedlo naskládat pánský a dámský záchod, dvě umyvadla, sprchový kout, dva obrovské bojlery a pračku se sušičkou. Neuvěřitelné.

Ráno jsem se vzbudil brzy a vyrazil do městečka. Že tam je banka jsem věděl od včerejška, teď jsem jen doufal, že v ní je i bankomat. Naštěstí byl. Po snídani tak vyrážíme s Jardou, Pavlem a dvěma kanystry k pumpě pro naftu a měníme vybrané stonorky na kovové mince, abychom měli drobné na přístav a na sprchu. Po pár dnech jsme při dalším tankování v Trondheimu pochopili, že brát naftu do kanystru u silničního stojanu byla chyba. To levnější totiž nebyla bionafta, ale lodní nafta, na kterou mají Norové nižší daně než na silniční. Kdybychom toho půl kilometru popojeli s lodí, ušetřili bychom opravdu dost peněz. Poučení pro příště.

Plavba v NorskuV neděli 30.6.2013 před jedenáctou vyplouváme dál na sever. Udělalo se docela teplo, jedu jen v džínách, košili a bundě. Pro domorodce ovšem udeřila tropická vedra, ti na loďkách loví ryby jen v tričku s krátkým rukávem a v kraťasech. Ve slabém jižním větru postupujeme skérami chvilku na plachty a chvilku na motor, podle toho, kam která škvíra vede.

Plavba v NorskuObloha se zatáhla, jen občas prorazí skrz díru v mracích sluneční paprsek a ozáří strašidelnou scenérii okolních skal, lesů a vodopádů. Číhám na takové okamžiky s foťákem, Pavel řídí loď podle pokynů od jedné strany fjordu ke druhé, abych měl lepší kompozici, a Standa jen žasne, když si po probuzení prohlédne záznam naší trasy.

Většina fjordů je pustých, jen sem tam se mezi stametrové srázy a moře vejde domek a kus silnice, která po pár stovkách metrů zmizí v  tunelu.
Člověk by se vůbec nedivil, kdyby z některé zátoky najednou vyplul drakar plný fousatých Vikingů, ožralých jak normanský zákon káže, a šel po nás, aby ukořistil naše pivo a rum.

Plavba v NorskuO to víc občas překvapí, když z napohled neporušené kolmé skalní stěny vyrazí trajekt, prohučí nám před přídí a zmizí v souvislé skalní stěně naproti. Až z těsné blízkosti je vidět, že na jedné straně je v malé zátočině ústí silničního tunelu a na druhé uzoučké údolíčko, mířící kamsi do oblak.

Plavba v NorskuK večeru před městečkem Maloy plujeme proti proudu, který sem žene příliv z Atlantiku, a vytváří regulérní peřeje.
Na Normandských ostrovech jsem předloni zažil čtyřmetrový rozdíl mezi přílivem a odlivem; tady je rozdíl necelé dva metry, ale i na motor máme co dělat, abychom postupovali vpřed a některá užší místa vytváří dojem, jako bychom pluli šlajsnou v protisměru.

Před devátou večerní se dostáváme na konec fjordů a vyplouváme na volné moře směrem k mysu Statt. Je to při některých směrech větru velmi nebezpečné místo a dokonce je zde možné si objednat doprovodnou loď, která by na nás pokřikovala příkazy a v případě potopení nás snad vzala na palubu.

Plavba v NorskuAčkoliv na pobřeží svítilo veřejné osvětlení i v poledne, majáky a navigační bóje tady nesvítí ani v jedenáct v noci. Vidět trošku je, ale oblast je navigačně obtížná a plout podle sektorových světel majáků, kdyby svítily, by bylo mnohem jednodušší, než v půlnočním šeru na rozvlněném moři vyhledávat nesvítící kardinální znaky.

Pár set metrů po pravoboku ční stometrové útesy mysu Statt, nalevo od nás se táhnou podmořská skaliska, která místy dosahují až na úroveň hladiny. Z volného moře se ženou vysoké táhlé vlny, rozbíjí se na skalách po levoboku, odráží se od kolmých skalních stěn pobřeží vpravo a vrací se zpět. Hloubka v našem plavebním koridoru se prakticky skokem změnila z víc než dvou set metrů na šestnáct a je to tady na desetimetrové plachetnici docela pěkná skočná. I s velkými dopravními loďmi, jež máme v dohledu, to hezky mává.

Plavba v NorskuTěsně před půlnocí se majáky kolem Stattu rozsvítily a v jednu v noci jsme tohle místo, jedno z nejnebezpečnějších na naší plavbě, měli za sebou.

Celý zbytek noci plujeme na motor, protože už zase nefouká, volným mořem podél pobřeží a odzadu nás posunují táhlé oceánské vlny, vysoké přes metr. Některé hodně přes metr. Napravo se proti sluncem nasvíceným mrakům rýsují zubaté vrcholky ostrovů a na některých štítech jsou jasně viditelná sněhová pole.

Plavba v NorskuV sedm ráno uhýbáme k východu mezi ostrovy Godøya a Hessa a v pondělí 1.7.2013 v 11 hodin přistáváme v městečku Ålesund. Je to třetí zastávka na naší plavbě. Jediné volné místo je na konci mola u mostu, spojujícího pevninský výběžek s ostrovem Aspøya, a tak s lodí stojíme prakticky na hlavním náměstí v centru města.

Máme za sebou 845 námořních mil. Do Trondheimu nám zbývá necelých 200, takže je jasné že letadlo v neděli stihneme a nemusíme se už nijak honit, a proto si děláme odpočinkový den. V kiosku u mostu Pavel zaplatil 150 NOK za den stání a pustil tak zase žilou naší hotovosti, protože kasírovací baba brala jenom norské platební karty. Záchody a sprchy jsou jachtařům v Ålesundu k dispozici pouze veřejné pod mostem a za otevření vstupních dveří se platí 10NOK v automatu, takže se v rámci úsporných opatření každá návštěva tohoto zařízení naší posádkou konala hromadně a vytvářela tam solidní zácpu.

Plavba v NorskuPlavba v NorskuCelé městečko Ålesund je poměrně nové, neboť to původní dřevěné zachvátil v roce 1904 požár a z 10 tisíc obyvatel udělal za pár hodin bezdomovce. Houževnatí seveřané se ovšem nedali a během dvou let si městečko postavili znovu z cihel a kamene, aby bylo nehořlavější. Na většině zdejších budov tak naleznete letopočty 1905 a 1906. Město se částečně rozkládá na výběžku pevniny a částečně na ostrově Aspøya; jedinou spojnicí je most u kterého stojíme a přilehlá křižovatka, na které se odpoledne vytvořila tak fantastická zácpa, že jsem si připadal jak na pražské magistrále u Muzea.

Za okukování domorodců a spousty rusky hovořících turistů z osobní obludy jménem Celebrity Constellation, stojící na protilehlé straně mostu, jsme vypili pár piv, popili rum, snědli lečo a odpoledne pak trávili částečně výlety po městě, částečně spánkem.

Pořád je krásně teplo. I v kajutě bylo 14°C. A to v ní netopíme, protože Bagatela nemá topení...

Předchozí: Ze Skagenu do Norska Následující: Z Ålesundu do Trondheimu

 

Nahoru ^

Creative Commons License
Miroslav Jaroš
Praha 8
Kontakt: Elektronická pošta, telefon 603 449 974
www.miroslavjaros.cz