Plavba do Osla

Plavba z Osla do švédského přístavu Marstrand

Skip Navigation LinksÚvodní stránka > Jachting > Plavba do Osla 2010 > Z Osla do Marstrandu

Maják OsloV pátek v osm hodin ráno opouštíme jachtklub Oslo Seilforening. Podle předpovědi má foukat vítr 4°B, ale na břehu se nehne ani lísteček, takže jedeme na motor.

OsloV půl jedenácté míjíme pevnost Oscarsborg, která chránila námořní přístup do Oslo a byla funkční až do roku 2003.

Při německé invazi do Norska 9. dubna 1940 posádka této pevnosti potopila německý těžký křižník Blücher a zamezila tak námořnímu výsadku, který měl dobýt Oslo a zajmout norského krále.

Je docela legrační, že jeden z nejmodernějších německých těžkých křižníků potopila zastaralá děla a torpédomety ze začátku století, jejichž obsluhu tvořili rekruti, kteří narukovali o týden dřív z civilu a ani netušili, zda jsou torpéda vůbec funkční.
A plukovník Birger Eriksen, který zahájením palby vlastně porušil norskou neutralitu, zpočátku vůbec nevěděl, jestli střílí na německá nebo na britská plavidla.

Kuchařská služba vyšla dnes na mě a tak vařím k obědu játra na cibulce s rýží, s kyselou okurkou, jako zákusek solené arašídy, polomáčené sušenky, věnečky a káva. Aperitiv Four Roses. To se to panečku vyvařuje, když to nehoupá!

Jachting BaltPo obědě vítr sílí, ale pořád fouká od jihu. Je krásná viditelnost, po obloze se poměrně nízko flákají fotogenické kumuly a na vrcholcích kopců podél fjordu ještě leží sníh. Taky je pěkná zima a tlak spadnul na 988mb, tak uvidíme co se z toho vyvrbí. Skoro to vypadá, jako kdyby na té předpovědi o noční vichřici něco bylo.

Jachting BaltBěhem dopoledne vítr pomalu zesiluje, ale  stále funí od jihu. Pořád přímo proti nám, pořád motorujeme.

V půl páté odpoledne se dostáváme k ústí Oslofjordu, vítr už vane kolem 20 uzlů a stočil se trochu na západ, a tak vytahujeme plachty a míříme k Göteborgu.
Leje jako z konve a začínají se pěkně zvedat vlny. Někteří členové posádky večeří chleba s olejovkami a cpou se jako nezavření, někteří zůstávají bez večeře. Mě zatím nic není a proto jsem snědl tři.

OslofjordPo osmé se vítr trochu uklidnil. Přeplouváme norsko-švédskou hranici, vyměňujeme zdvořilostní vlajky, pořád jedeme ostře proti větru a nedaří se nám odpoutat se od pobřeží na závětrné straně lodi.

MarstrandV devět večer nastupuji ke kormidlu a po pár minutách vjíždíme do mlhového pole.
Bohužel za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, není rybníček Brčálník, ale frekventovaná lodní trasa. Sedíme v kokpitu tři, natahujeme uši jak netopýři a doufáme, že pokud v tom bílém hnusu nějaká velká obluda opravdu pojede, bude nás mít na radaru.

Po půl hodině mlha mizí, ale zase zesiluje vítr. Zmenšujeme hlavní plachtu na druhý ref, trochu ubíráme i na geně a přesto se loď naklání tak, že když před půlnocí zalézám do spacáku v naší zadní pravoboční kóji, neudržím se na své straně postele a stále kloužu na Vaška. A na mne přepadávají předměty z poličky, která má moc nízký rantlík. Půl noci jsem tak spal na vlastních brýlích; naštěstí to vydržely.

Lighthouse MarstrandPřed třetí ráno jsem se oblékal do služby zašprajcovaný mezi futry dveří, abych se neumlátil. A v kokpitu to stálo za to.
Hlavní plachta sbalená, z kosatky zůstal vyrolovaný jen kapesník, vítr pískal kolem stěhů, tma byla jako v tunelu, ze Severního moře se na nás Skagerrakem hnaly vlny jak stodoly a na windmetru neustále vřeštěl alarm, nastavený na 30 uzlů. Foukalo kolem pětatřiceti, v nárazech víc. Pořád od jihozápadu, takže jsme stále jeli ostře proti větru a drželi kurz souběžně s pobřežím. Které nebylo příliš daleko.

Marina MarstrandV podobném počasí jsem nikdy nejel ani ve dne a teď se mi nezdálo jako dobrý nápad se to učit potmě. Každá chyba v kormidlování znamenala, že loď hodila za hřebenem vlny placáka a vyrazila do vzduchu spoustu vody, kterou vzal vichr, přehodil jí přes kajutu a fláknul nám jí do ksichtu. Byl jsem moc rád, že Vašek, který s podobným počasím už zkušenosti měl, zůstal u kormidla a vzal to za mě.

MarstrandTuhle noc si zakormidloval i kapitán. Je zvyklý na plavby Severním mořem a tak se mu asi teprve dnešní počasí zdálo dostatečně zajímavé.
Když jsem ho viděl, jak si v pohodě sedí na boční sedačce, jednou rukou točí kolem, prozpěvuje si lidové písně a občas poznamená že by si dal cigáro, kdyby nepřestal kouřit, celkem mě to uklidnilo. A protože Tomáš se ve čtyři neobjevil, vzal jsem si kormidlo já. Pár pořádných placáků se mi zpočátku povedlo, ale za chvilku jsem chytil rytmus a jelo se dobře.

MarstrandZa světla se mně konečně podařilo přestavit alarm u windmetru na 40 uzlů, takže pak už spustil jenom párkrát a nebylo nutné věčně poslouchat to jeho otravné pištění, a také jsme si konečně prohlédli ty vlny, co se na nás valily. Kapitán tvrdil, že mají tři metry. No dejme tomu že ty menší ano, ale když občas přihučel nabručený dědek s bílou čepicí a skočil nám na palubu, musel mít víc.
Bohužel, při ranním kvapíku v podpalubí jsem si zapomněl utáhnout manžetu na rukávu bundy a když jsem připínal hardnes na sloupek zábradlí, jeden takový záškodnický obřík mi hned ve tři vletěl do rukávu až po loket. A během dne mi jich skočila na záda ještě taková spousta, až mi na zadku promokly nepromokavé jachtařské kalhoty.

Marina MarstrandPolovině posádky to houpání vadilo a tak jsem se až do odpoledne u kormidla střídal jen s Vaškem a s Karlem. Nakonec jsme se vykašlali na Göteborg a schovali se na ostrůvku Marstrandsön.

MarstrandPřístav Marstrand, ve kterém jsme 1.5.2010 v půl druhé odpoledne přistáli, je moc pěkný. Tvoří ho vlastně průliv mezi ostrovy Marstrandsön a Koön, který v zimě nezamrzá a proto tady už v 17. století postavili pevnost. Stojí dodnes a stojí za návštěvu.

Přístavní poplatky se platí buď u správce přístavu, pokud je přítomen, nebo kartou v platebním automatu, umístěném na zdi správní budovy. V ceně je i použití záchodů a sprch a sprchy, ty jsou tu prostě úžasné.
Vytopené, s vyhřívanou podlahou, termostatickými bateriemi a neomezenou dobou použití. To byl báječný luxus. Rochnil jsem se tam skoro půl hodiny a jak jsem rozmrzal, zvyšoval jsem si postupně teplotu vody a zkoušel co snesu.

Bohužel mi mezitím na lodi vichr ukradl flísové kalhoty, co jsem sušil na ráhně, a zahodil je do vody.
A pak je přejel trajekt a šly ke dnu. To mě dost otrávilo.

Předchozí: Oslo Následující: Z Marstrandu do Ebeltoftu

 

Nahoru ^

Creative Commons License
Miroslav Jaroš
Praha 8
Kontakt: Elektronická pošta, telefon 603 449 974
www.miroslavjaros.cz