V úterý ráno tankujeme 78 litrů nafty a před osmou vyplouváme. Je taková zima,
že jsem se v maríně radši ani nepodíval na teploměr, abych věděl kolik je. V kajutě máme 11°C, tam je teploučko.
Vane západní pětka, ale občas chodí i větrné poryvy kolem 25 uzlů.
S hlavní
plachtou zmenšenou o první ref svištíme rychlostí kolem sedmi uzlů na jih mezi
ostrovy Samsø a Tunø, před jednou hodinou míjíme jižní
konec ostrova Samsø s majákem a hejnem hnusných větráků trčících z moře a míříme
k Beltu.
Je to báječně rychlá a přitom klidná jízda, protože jsme schovaní
za Jutským poloostrovem, takže i v šestce větru jsou vlnky vysoké tak do půl
metru.
V půl třetí, když se začínám chystat do služby, máme na levoboku dešťovou
přeháňku. Ve tři, když mi služba začíná, nás dohonila.
Vítr se pak stočil
k severu a zeslábnul zhruba na 13 uzlů, tak jsme zase sbalili hlavní plachtu
a jedeme na zadní vítr jenom s genou. Jo, kdybychom měli spinakrbaum, to by byla
paráda. Bohužel, není tady a žádnou náhradu se nám nepovedlo vymyslet. Po půl sedmé podplouváme most na dálnici E20 z Jutského poloostrova do Kodaně.
Stejně jako most z Kodaně do Švédska je i tenhle pěkná obluda. V místě, kde ho
podplouváme, má udávanou průjezdnou výšku 65 metrů. Pořád se mi zdálo, že už u
něj za chvilku budeme, a stál jsem připravený s foťákem, a než jsme u něj
opravdu byli, trvalo to skoro tři hodiny.
K večeři máme zase olejovky a gulášovou polévku.
Teď už moře houpe docela dost,
hluboký talíř je nepoužitelný a na lodi bohužel nejsou misky, tak jíme gulášovou
polévku z hrnku na čaj malou kávovou lžičkou. Polévková lžíce se do toho hrnku
nevejde.
Je to takový testík trpělivosti a polévka nám navíc déle vydrží.
Samozřejmě jí jde z hrnku vypít, ale to pak na dně zůstanou přisedlé takové ty
téměř umělohmotné předměty, co je dává Vitana do pytlíku, je pak stejně nutno je
vydlabat lžičkou a navíc nejsou bez vody dobré.
Ačkoliv jsme původně chtěli jet Malým Beltem, bohužel nám plavba časově
nevychází. V Malém Beltu je mělko a nejsou tam osvětlené plavební dráhy, takže
jezdit v něm potmě je nesmysl. Míříme tedy do Velkého Beltu a celou noc
objíždíme ostrov Langeland po jeho východní straně.
No, většinu noci u něj spíš postáváme, protože vítr šel se soumrakem spát. Ale
nakonec se dostáváme na jeho jižní konec a za svítání se zase slabý větřík od
severozápadu zvednul, takže místo potupného motorování jsme mohli k ostrovu
Ærø jako slušní lidé doplout na plachty.
Ve středu, 5.
května 2010 chvilku před sedmou ráno, přistáváme v Marstalu.