Protože se majitel lodi celé dopoledne neukázal, v sobotu v půl jedenácté jsme odpluli a
v naprostém bezvětří motorovali k severu, zkoušeli různě refovat a zase
vztyčovat plachty a hráli si s radarem.
Po obědě začalo trochu foukat od severozápadu a jak ubíhalo odpoledne, vítr
postupně sílil. V půl třetí už byly na stěžni všechny tři plachty a loď jela
kolem čtyř uzlů.
Viditelnost nepřesahovala pět mil, hladina moře připomínala
rybník za bezvětří a kromě občasného bordelu na ní neplavalo vůbec nic. Za celé
odpoledne jsme spatřili jen tři plachetnice a dvě velké kontejnerové lodě. Pokud
je Doverská úžina jednou z nejfrekventovanějších plavebních cest, rozhodně na to
tuhle sobotu nevypadala.
V sedm večer, když jsme vplouvali do britských vod a vyvěšovali jejich
zdvořilostní vlajku, už vála sympatická severozápadní čtyřka, loď dělala kolem
pěti uzlů, Richard vařil k večeři rýži s fazolí a hovězím ve vlastní šťávě a já
před nástupem do služby zběsile prohledával lodní pytel i kajutu a hledal
kulicha.
Je zvláštní, jak dokonale se dokáže taková věc schovat za 24 hodin
pobytu na lodi. Nakonec jsem ho neočekávaně našel v lodním pytli, ačkoliv jsem
si zcela jasně pamatoval, že jsem ho včera večer dával na poličku do skříně.
Po soumraku se zase chvilku jelo i na motor, abychom co nejrychleji vypadli
z plavební dráhy, ale jinak po celou dobu naší hlídky od osmi do půlnoci pořád
vála severozápadní čtyřka a loď jela jak namydlený blesk.
Což zase nebyla taková
výhra, protože Tomáš nechtěl vplout do úžiny mezi ostrovem Wight a pobřežím
v noci, takže se nakonec udělala taková malá prodlužovací odbočka směrem
k východu a zpět.
Od čtyř ráno jsem měl s Ondrou a Honzou zase službu, vítr
zesílil až skoro k šestce a v kurzu ostře proti větru loď chvílemi dělala přes
devět uzlů. I přes poměrně silný vítr se kolem pobřeží válel nízký závoj mlhy,
ze kterého občas vypadla nepříjemnou rychlostí nějaká kontejnerová obluda.
Všechny se nám vyhnuly, takže asi opravdu děláme pěkný radarový odraz i bez
odražeče.
V osm ráno, na konci naší hlídky, míjíme maják Nab Tower, přehazujeme plachty,
míříme podél pobřeží ostrova Wight k severozápadu a po dvou hodinách vplouváme
do vybójkované plavební trasy k Portsmouth.
Vítr se stočil k severu, fouká jen
kolem 10 uzlů a pobřeží je pořád zastřené řídkým závojem mlhy, což mě dost štve,
jelikož všechny fotky díky tomu stojí za starou bačkoru.
Protože je v portsmouthském přístavu čilý provoz a navíc se v úžině široké 200
metrů mezi Portsmouthem na východní straně a Gosportem na západě vyskytují
přílivové proudy o síle až pěti uzlů, je navigačním informacím v pilotech
věnována spousta textu, ale zjednodušeně se dá říct, že je třeba dávat pozor
na proud, mít vysílačku naladěnou na 11. kanálu a plout západně od znakované
trasy pro velké lodě. Pokud někdo má potřebu přeplout na východní stranu
přístavu, musí mu to nejdříve povolit řízení provozu.
Taky jsme se podle pilota
měli před přistáním hlásit na 80. kanále, ale když to Tomáš udělal, dostal
odpověď "Hm, tak pojeďte" a tím to skončilo.Tak jsme tedy jeli a v neděli
chvilku před jedenáctou místního času přistáli po 109 námořních mílích plavby
u plovoucího mola v maríně Haslar v Gosportu.
U vedlejšího mola stála zeleně natřená bývalá majáková loď LV 1 společnosti
Trinity House z roku 1946 (anglické majákové lodě byly označovány písmeny LV
jako Light Vessel s číslem a název na boku lodi byl napsán podle momentálního
umístění plavidla), která do října 1991 fungovala jako majáková loď Dowsing,
33 mil východně od Grimsby, pak ji vyřadili z provozu a nyní slouží v maríně
jako klubová restaurace, toalety, sprchy a prádelna.
A hned u našeho mola, kousek před námi, stál vojenský člun, který – jak se
ukázalo po návratu – byl opravdovým unikátem. Jednalo se o motorový člun pro
obranu přístavů (Harbour Defence Motor Launch)
ML 1387 Medusa z roku 1943, který
během vylodění v Normandii sloužil jako značkovací loď u invazní pláže Omaha.
Během druhé světové války bylo těchto člunů vyrobeno přes 480 a řada z nich
dosud existuje, i když byly přestavěny na motorové jachty. Jediná loď
v Británii, dochovaná v původním stavu, je právě ML 1387 Medusa. Patří lodním
veteránistům z Weymouth.
Vyvázali jsme loď, zaplatili v kanceláři 37 liber za stání do zítřka a vyrazili
do města.